Přehled článků
Seznam všech článků této sekce
Strana 1 / 48, články 1 - 10 / 472
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 >
- 16.2.2025
Z vycházky do Slavičího údolí - 30.12.2024 Z tradiční vycházky do Kunratického lesa
- 27.12.2024 Broumovské pomrazkobraní bylo doslova cool
- 16.11.2024 Jak jsme zamykali les na Broumovsku
- 9.11.2024 Z říjnové vycházky ČMS do Šárky
- 7.11.2024 Z vycházky do CHKO Brdy v okolí Obecnice v sobotu 26. 10. 2024
- 27.10.2024 Jak jsme se přátelili s broučky
- 20.10.2024 Co udělá radost?
- 17.10.2024 Z výstavy ČMS 2024
- 14.10.2024 Letmo z výstavy hub 2024 ve Velkých Hamrech
Z vycházky do Slavičího údolí
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 16.2.2025
Slavičí údolí
foto: Markéta Vlčková
inženýři to na start zase nestihli
foto: Markéta Vlčková
nebylo nás málo
foto: Markéta Vlčková
výprava zdárně překonala první terénní nerovnost
foto: Markéta Vlčková
tak co nám tu roste
foto: Lubomír Opat
cool chřapáče, možná Quéletovy
foto: Markéta Vlčková
houba z kategorie WTF Martine
Foto: Markéta Vlčková
a taky teoreticky jedlá malá drobotina
foto: David Dobeš
terčka žilnatá (Rutstroemia bolaris)
foto: Martin Slavičínský
rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica)
foto: Markéta Vlčková
březovník obecný (Piptoporus betulinus)
foto: Lubomír Opat
troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola)
foto: Martin Slavičínský
pevník chlupatý (Stereum hirsutum)
foto: Martin Slavičínský
dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa)
foto: Markéta Vlčková
šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta)
foto: Markéta Vlčková
asi to s náme de z kopce ojeje
Foto: Lubomír Opat
šťastně v cíli, nikdo si nic nezlomil
foto: Martin kříž
Slavičí údolí, které je od ledna 2025 nově sledovanou lokalitou, přilákalo v neděli 2.2.2025 více než 30 houbochtivých lidí (a jednoho psa). Trochu nás to překvapilo, protože mrzlo a slíbený jsme měli i sníh, který jsme nakonec naštěstí nedostali. Houbařit v takovém počasí má svá negativa – je zima a houby jsou na kost promrzlé (a účastníci vycházky po nějaké chvíli mykotempa rovněž). Má to ovšem i svá pozitiva – nemusíme tolik řešit bahno, aspoň dokud se přes den neoteplí. Ovšem plánování nám vyšlo bohužel tak, že jsme si napřed užili ty zmrzlé houby (a taky zmrzlé "nás") a pak, při spěšnějším přesunu směr domov, i to bahno, už bez hub, zato s pěkně prudkého kopce dolů. Pecka.
Na druhou stranu, počítá se celkový dojem a výsledek, a ten nebyl až tak špatný. Kromě solidní účasti z řad veřejnosti nás potěšil i relativně hojný růst hub – našli jsme 56 druhů, což na začátek února a s přihlédnutím k nízkému úhrnu srážek v posledních dvou týdnech není až tak špatné. Pokud jde o skladbu nalezených druhů, zažili jsme překvapení oběma směry – překvapilo nás jednak, že jsme nenašli to, co jsme nalézt mohli a čekali, ale také to, že jsme nalezli něco, co jsme opravdu nečekali. Konkrétně se jednalo o malinkaté plodnice chřapáče pravděpodobně Quéletova (Helvella queletii), které Martin Kříž omylem vyhrabal při snaze najít nějakou tu podzemku (Tu taky našel. Jednu. Měla asi 2 milimetry. Nevíme, co to bylo.). Pak jsme taky našli oranžové mozkovité cca 8 x 5 cm velké cosi, o čem jsme se ani nebyli schopni dohodnout, zda je to vůbec houba. Byla. Pokud se to podaří určit, dáme vám vědět (Martin na tom intenzivně pracuje a my ostatní mu na dálku fandíme).
Z očekávatelných jedlých druhů to byla klasika v podobě kržatky zimní (Tubaria furfuracea), penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) a boltcovitky bezové (Auricularia auricula-judae), z teoreticky jedlých druhů ještě rostlo i několik hub rosolovitých (např. Exidia nigricans či Tremella mesenterica). No a zbytek byl víceméně o choroších, tvrdohoubách a drobných askomycetech jako jsou terčka (Rutstroemia bolaris) či jehnědka (Ciboria sp.). Viděli jsme hlavně evergreeny typu březovník obecný (Piptoporus betulinus), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), outkovka pestrá (Trametes versicolor), pevník plstnatý (Stereum subtomentosum), dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa), a tak dále, a tak podobně.
Slavičí údolí je každopádně zajímavá lokalita s potenciálem překvapit a věříme, že nás v průběhu roku ještě ledasčím překvapí. Na další vycházku se samozřejmě těšíme. Místo a čas se včas dozvíte na našem webu. Výhled počasí nám ovšem zatím příliš nepřeje.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
Z tradiční vycházky do Kunratického lesa
Myko akce / Zprávy z akcí
Filip Zíka, 30.12.2024
na startu
foto: Lubomír Opat
zimní les
foto: Filip Zíka
ostnateček okrový (Steccherinum ochraceum)
foto: Petr Souček
určujeme
foto: Filip Zíka
nedohub růžový (Hypomyces roseus)
foto: Lubomír Opat
kyj rourkovitý (Macrotyphula fistulosa var. fistulosa)
foto: Petr Souček
hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
foto: Lubomír Opat
Mezi tradiční akce pořádané Českou mykologickou společností v posledních letech patří vycházka do Kunratického lesa, která se koná „mezi svátky“.
Nejinak tomu bylo i letos a na startu „Pod dubem“ se sešlo více než 30 lidí, chtivých houbařských i mykologických zážitků. Počasí bylo mrazivé, mlhou jen sem tam prosvítalo slunce a les byl porostlý jiním a jinovatkou, což vytvářelo krásnou zimní atmosféru.
Hub bylo nalezeno téměř 70 druhů, kromě tradičních chorošů a pyrenomycetů se objevily i nějaké houby kloboukaté. Nemohly chybět tradiční zimní jedlé houby jako hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), penízovka sametonohá (Flamulina vellupites), nebo kržatka zimní (Tubaria furfuracea). Objevily se i zoombie plodnice dalších, již před delší dobou vyrostlých kloboukatých hub jako holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca), strmělka přehrnutá (Paralepista flaccida), strmělka mlženka (Clitocybe nebularis), lakovka ametystová (Laccaria amethystina) nebo šupinovka šedohlínová (Pholiota lenta). Jedovaté houby tentokrát nalezeny nebyly, což je vzhledem k ročnímu období i pochopitelné. Ze zajímavějších či vzácnějších nálezů byly zejména díky přítomnosti Martina Kříže zaznamenán struhák splývavý (Radulomyces confluens), protrhlík habrový (Melogramma campylosporum), jako trepkovitka tvářící se mechovka Hobsonova (Clitopilus hobsonii), nedohub růžový (Hypomyces roseus) nebo čepičatka zvoncovitá (Galerina sideroides).
Na závěr se většina účastníků vycházky postupně sešla v restauraci Na tý louce zelený, kde proběhla diskuze nejen o nalezených houbách. Věřím, že většině účastníků se vycházka líbila, další by se měla konat přibližně začátkem února, o její existenci budeme včas informovat na webu www.myko.cz a na facebooku České mykologické společnosti.
Filip Zíka
Broumovské pomrazkobraní bylo doslova cool
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 27.12.2024
Foto: Pavel Mornštajn
není nás na startu moc, ale co už
foto: Markéta Vlčková
tak s tím sněhem to je na pohodu...
foto: Filip Zíka
....víceméně
foto: Markéta Vlčková
lišky nálevkovité k večeři rostly ještě hojně
foto: Markéta Vlčková
tak jsem vám ty pomrazky vyčuchal
foto: Martin Kříž
a kde je ten buřtík
foto: Markéta Vlčková
snažíme se najít lom
foto: Markéta Vlčková
našli
foto: Markéta Vlčková
ale jak dolů
foto: Markéta Vlčková
měkkouš kadeřavý
foto: Markéta Vlčková
dřevomorka lesní
foto: Markéta Vlčková
pevník krvavějící
foto_ Markéta Vlčková
penízečka drobnovýtrusá
foto: Martin Kříž
máme pěkný pařezník pozdní
foto: Miroslav Abbely
že je roztomilý
foto: Markéta Vlčková
fotíme hlívu
foto: Miroslav Abbely
tuhle hlívu
foto: Jan Wipler
černorosol terčovitý
foto: Markéta Vlčková
ryzec ryšavý, který si není podobný
foto: Markéta Vlčková
strmělka číškovitá
foto: Markéta Vlčková
nemám cukřík, sorry
foto: Markéta Vlčková
Vážení příznivci hub,
V sobotu dne 7. 12. 2024 se dvoučlenný výsadek redakce webu ČMS zúčastnil broumovského Pomrazkobraní, pořádaného Dr. Wiplerem z MO Broumov. Pořádat mykologickou vycházku začátkem prosince je trochu sázka do loterie – kdykoliv může nasněžit. V loňském roce nasněžilo opravdu hodně, letos to až do Mikuláše vypadalo velmi slibně, ovšem v pátek 6. 12. …nasněžilo, a to nemálo (i když v porovnání s loňským rokem to bylo prý ještě dost na pohodu). Škarohlídi se nám den před akcí vysmívali, že si budeme muset najít cvičeného pejska, který by houby pod sněhem vyčuchal, a tato nevítaná nadílka od účasti rovněž odradila nemálo lidí. Potvrdila se tak prorocká slova Dr. Wiplera, že se oddělí zrno od plev.
Do Březové dorazili skutečně jen ti nejodolnější a nejnadšenější. Musíme konstatovat, že ti, co se zalekli a zůstali doma, dost prohloupili. Nejen že v lese sníh prakticky nebyl, takže hledat houby, které ještě celkem ochotně rostly, nebyl problém. Navíc jsme měli i onoho hledacího pejska. Jezevčík Eda, který nám minule moc chyběl, se tentokrát akce zúčastnil a aktivně pomáhal v pátrání (asi čekal za odměnu buřta, kterého ovšem ke svému zklamání nedostal). V neposlední řadě bylo příjemné počasí s dobrým světlem na focení a pokud Milan do příště vylepší navigaci, tak to bude naprosto dokonalé.
Spektrum nalezených druhů zcela odpovídalo očekávání. Přes zimu se zaměřujeme spíše na druhy dřevní, které jsou přes léto často upozadňované a které navíc touto dobou bývají čerstvé, a tedy i fotogenické. Účastníci se tak mohli seznámit se širokou paletou tzv. chorošů, ale také hub rosolovitých, kterým se přes zimu rovněž dobře daří. Saprotrofní druhy rostoucí z opadu a druhy mykorhizní byly pochopitelně v menšině (seznam nálezů zde).
Z jedlých druhů rostoucích touto dobou, které tolerují i mírné mrazíky, jsme nalezli lišku nálevkovitou (Craterellus tubaeformis), hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus), pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina), penízovku sametonohou (Flammulina velutipes), šťavnatku modřínovou (Hygrophorus lucorum) a pochopitelně i ony pomrazky (Hygrophorus hypothejus). Nalezli jsme sice i hřib hnědý, ovšem ten byl již kvůli opakovanému přemrznutí nekonzumovatelný. Vysloveně jedovatého jsme nenalezli nic, což je jedna z výhod zimy – nebezpečných druhů roste naprosté minimum. K zajímavým nálezům patřil krásnorůžek vidlený (Calocera furcata), který není hojný, ryzec ryšavý (Lactarius rufus), který sice hojný je, ale vůbec si nebyl podobný a černorosol terčovitý (Exidia recisa), který sice není vzácný, ale příliš často jej také nevídáme.
V lese jsme strávili plodné a příjemné čtyři hodinky a byli jsme rádi, že ho Dr. Wipler minulý měsíc zapomněl zamknout. Kdyby nezapomněl, možná by byl definitivně zamčený a my bychom se brodili v závějích bez šance vůbec něco potkat. Při zpáteční cestě jsme navíc potkali velmi přítulnou faunu (tulila se nejspíš proto, že doufala, že máme cukříček nebo jablíčko - neměli jsme ani jedno).
Těšíme se na další ročník,
Vaše redakce
Jak jsme zamykali les na Broumovsku
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 16.11.2024
ráno bylo pošmourno a chladno
foto: Markéta Vlčková
tak vpřed
foto: Lubomír Opat
zajímavý oligotrofní bor
foto: Markéta Vlčková
u rybníka byl akorát rozteklej eda (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
ryzec ryšavý (Lactarius rufus)
foto: Markéta Vlčková
pomrazky jsou sice malé ale dobré
foto: Markéta Vlčková
musíme zrychlit...tak určitě
foto: Markéta Vlčková
dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa)
foto: Daniel Kvasnička
liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis)
foto: Daniel Kvasnička
Eda, ovšem nikoliv jezevčík (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)
foto: Markéta Vlčková
no není k sežrání? (Pseudohydnum gelatinosum)
foto: Lubomír Opat
společně v cílové rovince
foto: Markéta Vlčková
krásná hnusná invazní škumpa (Rhus typhina)
foto: Markéta Vlčková
Svatoplukovi Gollovi gratuluje Jan Wipler
foto: Lubomír Opat
z předávání Zlatého Cantharella
foto: Markéta Vlčková
Milí přátelé, mykofilové a všichni, koho ještě nepřestaly bavit houby,
v duchu tradice jsme vyrazili na Broumovsko, abychom zde ten odemčený les zase zamkli (to se sice nepovedlo, ale nepředbíhejme). Dr. Wiplera bohužel pronásledovala smůla v podobě zásahu zevních vlivů a vyšší moci. Obvyklá trasa nepřipadala do úvahy, neboť lokalita byla zdevastovaná necitlivou těžbou dřeva a srub, ve kterém jsme mívali přestávku na buřty, byl bez milosti zdemolován (náznaky jsme viděli již při odemykání lesa a teď nás to dohnalo v plné palbě). K završení celé té katastrofy chyběl stěžejní pilíř našich vycházek – jezevčík Eda.
Nešť, Dr. Wipler se s nepřízní osudu vyrovnal jako vždy srdnatě a s ním i přibližně 30 dalších houbařů-zamykačů, které akce přilákala. Alternativní trasa do okolí Vernéřovic byla sice delší, ale moc krásná, a vedla nás jinými biotopy, než na jaké jsme byli zvyklí z okolí Hynčic, takže ve finále vlastně super, byť zničených lokalit na původní trase je nám pochopitelně líto.
Přestože už byl listopad, hub jsme viděli požehnaně, a to nejen saprotrofních, které v pozdním podzimu a v zimě převažují, ale i mykorhizních, které již touto dobou bývají na ústupu. První vlaštovky jsme zaznamenali cestou od „vlaku“ v podobě náhradního autobusu. Na mezi jsme nalezli pěkné voskovky – šarlatovou (Hygrocybe coccinea) a citrónovou (Hygrocybe chlorophana). K nejzajímavějším lokalitám patřil oligotrofní bor, do kterého jsme se dostali po několika stech metrech od místa srazu, tedy prakticky hned na začátku vycházky. Působil tedy, mimo jiné, silně motivačně. Hub jsme zde nalezli poměrně hodně. Vyrůstalo zde několik druhů holubinek, ryzců, a dožívaly ještě i hřibovité houby v podobě celkem pěkných hřibů hnědých (Imleria badia), již postarších hřibů smrkových (Boletus edulis), klouzků/hřibů strakošů (Suillus variegatus) a klouzků kravských (Suillus bovinus). Našly se zde i moc pěkné, i když už postarší, pavučince slizké (Cortinarius mucosus) a pokračoval voskovkový trend v podobě voskovky kuželovité (Hygrocybe conica) a krvavé (Hygrocybe miniata). Našli jsme i docela dost šťavnatek pomrazek (Hygrophorus hypothejus), tak doufejme, že je ten růst nepřestane bavit a že nám vydrží i do Pomrazkobraní. Lokalitat byla velmi zajímavá, takže jsme na ní strávili poměrně dost času, což vedlo k mírnému dyskomfortu některých účastníků (hlavně dam), protože nebylo nejtepleji a taky proto, že jedlé houby už byly vysbírané. Většina si lokalitu patřičně užila, ovšem po hodince zde strávené nastal čas se posunout dál.
Inu, moc nám to nešlo. Dr. Wipler si sice byl vědom určité časové ztráty, a tak každou chvíli opakoval, že musíme zrychlit…takže jsme se každou chvíli zasekli s nějakou tou zajímavou houbičkou, kterou jsme po cestě potkali a o které jsme posléze obdrželi obsáhlý a erudovaný výklad (což je super, protože kde jinde se k takovému výkladu člověk dostane a navíc zadarmo). Nutno říci, že „houbožrouti“ si při těch „zaseknutích“ přišli na své – hojně rostly hřiby hnědé (Imleria badia), lišky nálevkovité (Craterellus tubaeformis) a i nějaký ten masák (Amanita rubescens) s holubinkou namodralou (Russula cyanoxantha) se našly. Velmi zaujaly krásné plodnice rosolozubu huspenitého (Pseudohydnum gelatinosum), ty ovšem zůstaly in situ, protože nikdo moc nevěděl, co by s ním měl dělat. Jedulek, které by byly vysloveně nebezpečné, jsme neviděli mnoho, zato nejedlých druhů ano. K našim věrným průvodcům patřilo například kuřátečko svraskalé (Clavulina rugosa) či helmovka zefýrová (Mycena zephirus) - typičtí hojní zástupci místní podzimní mykobioty. Diverzita biotopů byla opravdu velká, kromě louky a zmíněného oligotrofního boru jsme navštívili smrčiny, smíšený les, občas jsme potkali nějaký ten vtroušený dub, osikový háj, bučiny, bory, břízy a k nim příslušné houby…no a tak bych mohla pokračovat.
Celou akci jsme zakončili u Sv. Magdalény v Jetřichově, kde stále ještě rostou pusinky kalichovky porostnicové (Loreleia marchantiae, foto od Dr. Wiplera zde) a kde jsme Svatoplukovi Gollovi slavnostně předali „Zlatý Cantharellus“.
Ještě k tomu zamykání – klíč jsme sice nesli v batůžku, ale les jsme nakonec nezamkli, protože se na to prostě zapomnělo. A dobře tak!. V loňském roce se nezapomněl, les jsme slavnostně zamkli, a na pomrazkobraní napadalo tolik sněhu, že najít pomrazky byl opravdu nadlidský úkol. Letos jsme si tedy nechali dveře (i lesy) otevřené a těšíme se 7.12. opět na Broumovsku.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
Z říjnové vycházky ČMS do Šárky
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 9.11.2024
je ráno, chce to kafe
foto: Markéta Vlčková
první louku prohlížíme s velkým nadšením
foto: Markéta Vlčková
výklad v terénu
foto: Drahomíra Hlinovská
šárecké remízky jsou druhově bohaté
foto: Markéta Vlčková
máme opravdu vééélké uši
foto: Markéta Vlčková
oficiálně se rozpustíme
foto: Markéta Vlčková
potěšující...
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka zelená
foto: Markéta Vlčková
límcovka modrá
foto: Martin Slavičínský
šafránka červenožlutá
foto: Martin Slavičínský
slizák skvrnitý
foto: Markéta Vlčková
ouško kornoutovité
foto: Martin Slavičínský
kržatka šikmá?
foto: Martin Slavičínský
kyj niťovitý
foto: Drahomíra Hlinovská
houbáš na helmovce
foto: Drahomíra Hlinovská
Vážení mykofilové,
v sobotu dne 19. 10. 2024 jsme se vydali na podzimní průzkum pražské Šárky, do které jsme v letech minulých chodívali až v polovině listopadu. Byť někteří proti posunutí termínu protestovali, byl zvolen záměrně s cílem vidět zde především mykorhizní, ale i další druhy, které v listopadu již nefruktifikují (tzv. nerostou). Domníváme se, že tento cíl se nám podařilo beze zbytku naplnit. V říjnu se totiž za dobrých podmínek, které v letošním roce byly, ještě stále potkávají houby „pozdně letní“ a zároveň rostou už i ty vysloveně podzimní, které třeba v srpnu najdete jen výjimečně.
Hojná účast čítající přibližně 50 lidí indikovala, že už se všichni vrátili z letních dovolených a že hledají na víkend jinou zábavu, než je „válení se“ na plážích a popíjení Aperolu (ať už je to co chce). Snad jsme jejich očekávání nezklamali. Houby rostly v polovině října velmi hojně prakticky celoplošně, takže vycházka byla bohatá nejen na počet druhů, ale i na kvantitu a kvalitu plodnic jednotlivých druhů. To kvitovali zejména ti, kteří si během vycházky chtěli nasbírat něco málo k jídlu – to se povedlo velmi dobře (v listopadu to už tak dobré nebývá). Rovněž edukačně tato vycházka patřila k nadprůměrným – v terénu jsme určili více než 100 druhů makromycetů (velkých hub), což není během vycházek samozřejmostí.
Divoká Šárka je sympatická svojí biotopovou diverzitou – jsou zde louky, stepní lokality, malé remízky, tlející dřevo ponechané na lokalitě i zapojené lesy a bohatá druhová skladba keřů a stromů – to vše zvyšuje šanci na velkou diverzitu jednak mykorhizních, ale i saprotrofních a dřevních druhů hub.
Z jedlých mykorhizních druhů jsme viděli klouzky vázané na borovice i modříny (klouzek žíhaný - Suillus collinitus, klouzek sličný - Suillus grevillei, klouzek zrnitý - Suillus granulatus), hřiby sametové (Xerocomellus pruinatus), ryzec borový (Lactarius deliciosus), holubinku hořkou (Russula caerulea), holubinku cihlovou (Russula cessans) nebo muchomůrku růžovku (Amanita rubescens). K jedlým saprotrofům patřily hojně rostoucí strmělka mlženka (Clitocybe nebularis), dále špička obecná (Marasmius oreades), límcovka modrá (Stropharia caerulea) a pečárky císařské (Agaricus augustus). Lignikolní (rostoucí na dřevě) druhy byly zastoupeny boltcovitkou bezovou (Auricularia auricula-judae), černorosoly (Exidia) a václavkami (Armillaria).
Hojně rostly i druhy jedovaté, resp. jeden druh smrtelně jedovatý - muchomůrka zelená (Amanita phalloides), pro kterou místy nebylo kam šlápnout. Soutěž o prvonález (v průběhu vycházky, ne v ČR) muchomůrky zelené vyhrál Viktor Daněk, který dle příslibu obdržel horalku. Ovšem solidárně se jí vzdal ve prospěch dětí. Zpětně musíme uznat, že vzhledem k její masivní fruktifikaci (růstu) v daném období, jsme měli zvolit jinou soutěžní houbu, jejíž nalezení by nebylo tak triviální. Tak snad příště. Z jedovatých druhů jsme dále nalezli čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata), pečárku zápašnou (Agaricus xanthodermus), čirůvku zemní (Tricholoma terreum) a třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare). Z vzácnějších druhů jsme detekovali slizák skvrnitý (Gomphidius maculatus) a čirůvku modřínovou (Tricholoma psammopus), které se letos překvapivě daří, viděli jsme ji např. i v Klánovicích na konci září. Z hub, co úplně nevypadají jako houby (tedy nemají klasický design "klobouk, noha"), potěšil kyj niťovitý (Macrotyphula juncea), který mnozí považovali za trávu (z čeledi Poaceae, nikoliv Cannabinaceae), a poměrně tučné ouško kornoutovité (Otidea onotica).
Samozřejmě, že všichni nevydrželi celé 3,5 hodiny mykologického tempa, ale to patří k věci. Nejsme v tom lese za trest, takže ztráty v podobě „odpadlíků“, co mají po čase hlad či žízeň, jsou povoleny. Každopádně se všichni zdáli být spokojeni a ani košíčky nezůstaly prázdné. Doufáme, že ještě do konce roku někam vyrazíme, i když vzhledem k tomu, že právě začíná mrznout, to už s houbami moc slavné nebude.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
Z vycházky do CHKO Brdy v okolí Obecnice v sobotu 26. 10. 2024
Myko akce / Zprávy z akcí
Radim Dvořák, 7.11.2024
plesňák karafiátový - Thelephora caryophyllea
foto: Radim Dvořák
voskovka vosková (Hygrocybe ceracea)
foto: Radim Dvořák
ukázka voskovky slizonohé
foto: FIlip Zíka
kalichovka zvonečková? - Xeromphalina cf. campanella
foto: Radim Dvořák
kalichovka zvonečková? - Xeromphalina cf. campanella
foto: Radim Dvořák
lošákovec pásovaný (Hydnellum concrescens)
foto: Milan Málek
V sobotu 26. 10. 2024 jsme ve spolupráci s Domem přírody Brd a správou CHKO Brdy uspořádali mykologickou vycházku do okolí Obecnice. Vycházku za ČMS vedli Radim Dvořák a Oldřich Jindřich, ale na startu se objevily i další známé tváře z týmu Brdy. Celkem se na parkovišti u fotbalového hřiště sešlo kolem 40 zájemců.
Trasa vedla z obce podél cesty proti proudu Albrechtského potoka. Hned při vstupu do lesa bylo jasné, že houby rostou v opravdu velkém množství a náš postup bude pomalý. Na okraji lesa byla od domorodců navezená tráva a různé další zbytky ze zahrad, na čemž ochotně rostly čirůvka fialová (Lepista nuda) a její menší sestřička čirůvka špinavá (L. sordida), která se liší i absencí "holinkové" vůně. Z fialových hub byla do třetice poblíž i mykorhizní lakovka ametystová (Laccaria amethystina).
První část lesa podél trasy je převážně bor s vtroušeným smrkem, bukem a modřínem. Z typických hub borů byly nalezeny šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) či hřib strakoš (Suillus variegatus). V opadu se houfovaly stovky plodnic helmovek, např. h. slizká (Mycena epipterygia) a h. zefýrová (M. zephirus). Pod osamoceným bukem jsme nalezli ryzec zelený (Lactarius blennius) a vzácnější ryzec bledý (L. pallidus). Na modřín vázané druhy hub byly zastoupeny šťavnatkou modřínovou (Hygrophorus lucorum), klouzkem lepkavým (Suillus viscidus) a vzácnější čirůvkou modřínovou (Tricholoma psammopus). Statné plodnice nám nastražila do cesty muchomůrka šedopochvá (Amanita submembranacea) ze skupiny bezprstenných muchomůrek - pošvatek, ve vyšších polohách Brd hojná. Viděli jsme také m. citrónovou (A. citrina) a m. slámožlutou (A. gemmata) a samozřejmě i všudypřítomnou m. červenou (A. muscaria). Na pařezech a kolem nich rostly hojně třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) a také smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová (Galerina marginata), kterou jsme několikrát prezentovali v rámci osvěty proti otravám. Holubinky byly zastoupeny silně palčivými druhy h. vrhavkou (Russula emetica) a h. jízlivou (R. sardonia).
Další část trasy vedla převážně smrkovým lesem směrem na Klobouček. Přímo u cesty vyrůstaly vzácné mykorhizní druhy plesňák karafiátový (Thelephora caryophyllea) a lošákovec pásovaný (Hydnellum concrescens). Ve smrčinách samozřejmě nebyla nouze o hřib hnědý (Imleria badia), krásné zdravé plodnice nám přichystal také hřib kovář (Sutorius luridiformis), takže i mykofágové si přišli na své. Jedna z účastnic vycházky si kvalitně zaposilovala, když nesla masivní srostlici dvou kovářů dalších několik kilometrů v ruce, nemaje košík. Velmi hojným druhem byla čirůvka lesklá (Tricholoma pseudonictitans), umouněná sestra čirůvky žlutohnědé (T. fulvum), s níž je někdy ztotožňována. Několik pařezů nejspíše smrků bylo hustě pokryto kalichovkami, snad zvonečkovými (Xeromphalina cf. campanella), ale s nezvykle velkými klobouky (až 4 cm v průměru - opravdu giganti) a pevným tmavě hnědým třeněm. Na několika místech vyrůstala přímo na cestě zářivě barevná mísenka oranžová (Aleuria aurantia). Nelze opomenout náš druhově nejbohatší rod pavučinec (Cortinarius), zastoupený mnoha blíže neurčenými druhy, a též obtížně určitelné slzivky (Hebeloma).
Na Kloboučku jsme nejprve prošli bučinou, v jejíž hloubi jeden z účastníků vycházky natrhal plný košík hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus). Demonstrovali jsme zde skupinu jedovatých helmovek narůžovělých (Mycena rosea), rostoucích v bukovém listí, či šťavnatku slonovinovou (Hygrophorus eburneus).
Zajímavostí měla být louka na Kloboučku, kde již bylo nalezeno několik vzácnějších druhů lučních hub z ochranářsky významné skupiny CHEGD, díky čemuž byla louka zahrnuta do nedávno vyhlášené PR Klobouček. Po příchodu jsme ovšem byli zklamání dosti vysokým travním porostem, v němž tyto houby nerady rostou a navíc se špatně hledají. Kromě toho byla část louky rozrytá od divokých prasat. Velmi hojně zde rostly dvě typické luční helmovky - h. žlutobílá (Atheniella flavoalba) a h. šedolupenná (Mycena aetites) - a blíže neurčené čepičatky (Galerina sp.). Přestože lokalitu detailně známe, dlouho jsme nic jiného neobjevili. Po usilovném hledání jsme přece jen v trávě spatřili dobře ukrytou drobnou, žlutou a neuchopitelně slizkou voskovku slizonohou (Hygrocybe glutinipes), o pár metrů dále pak i o něco větší zářivě žluté voskovky voskové (Hygrocybe ceracea). Obě žluté krásky jsme demonstrovali jako nové druhy pro tuto lokalitu, spolu s rozdíly mezi nimi. V houští remízku pod buky byl nalezen vzácnější ryzec bukový (Lactarius fluens), který je podobný ryzci zelenému, ale je spíše šedý a má světlejší okraj klobouku. Na odchodu jsme ještě narazili na mladé oranžově červené plodnice voskovky mírné (Hygrocybe insipida).
Po přestávce na oběd jsme se pak všichni rozloučili a zamířili rychlým krokem zpět do Obecnice. Čas nám totiž utekl opravdu rychle. Budeme se tedy těšit na příští rok, kdy plánujeme vycházku zase na druhé, hořovické straně Brd.
Radim Dvořák
Jak jsme se přátelili s broučky
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 27.10.2024
bude těch hub dost?
z přípravy sálu
hlavní pachatelé akce...tedy pardon, organizátoři
copak je to za bedlu?
náš nový modista?
chráněné druhy lze představit jen formou fotografií, tak čile lepíme
z expozice
z expozice
naše vnadidlo...občas i zabralo
pravidla pro vystavování a prodej vzácných přírodnin
v nabídce byly i zajímavé šperky
Zdravíme všechny milovníky přírody,
hlavní houbařská sezóna jede a ČMS jede s ní. Pilně chodíme na mykologické vycházky, přednášíme o houbách a také vystavujeme…hádejte co? Houby! Ze Stodůlek jsme se plynule přesunuli do Karlína, kde naše expozice byla součástí hmyzí burzy. I když naše expozice byla zdarma, vstup na burzu byl zpoplatněn, ale přesto se na naše houbičky přišlo podívat dosti zájemců. Rozhodně bylo na co koukat jak u nás, tak na oné hmyzí burze.
Naše expozice sice byla o něco skromnější, než týden před tím na Praze 13, ale i tak jsme prezentovali více než 300 druhů hub, což není vůbec špatné. Muchomůrka zelená (Amanita phaloides) prevít stále nerostla, což nás zlobilo, takže jedovaté houby byly zastoupeny muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina; těch roste až kam), závojenkou olovovou (Entoloma sinuatum; díky Tomáši), několika vláknicemi (Inocybe), pavučinci (Cortinarius) a helmovkami (Mycena), které ale obvykle k jídlu nelákají. Setkali jsme se ovšem s mýtem, že všechny fialové houby jsou jedlé. Nevíme, kde se tento mýtus vzal, ale zdá se, že je v některých kruzích silně zakořeněn. Takže – ani vláknici zemní fialovou (Inocybe geophylla var. lilacina) ani helmovku ředkvičkovou (Mycena pura) jíst nechcete! Protože muskarin!!! A ani s těmi fialovými pavučinci (Cortinarius) to na jídlo není nijak slavné.
Expozici pro veřejnost atraktivních hřibovitých hub jsme měli opět slušnou a celkem paradoxně v ní přibyly některé teplomilné druhy, které nám o týden dříve chyběly, včetně velmi sporné a netypické, ovšem prokazatelně velmi hořké plodnice hřibu žlučníku (Tylopilus felleus, byl to on, chutnali jsme ho tři, ale v neděli jsme ho raději z expozice odstranili pro netypický vzhled). Návštěvníci si mohli prohlédnout i hřib satan (Rubroboletus satanas), který je jedovatý za syrova. Vylepšila se i expozice ryzců (Lactarius), ale o něco si pohoršily holubinky (Russula). No ale v průměru dobrý 😊. Pečárek a bedel rostlo stále dost a už se pomalu hlásil i podzimní aspekt v podobě václavek (Armillaria) a čirůvky zemní (Tricholoma terreum). K zajímavostem, které nevidíme každý den, patřila bedlovnice zlatá (Phaeolepiota aurea) a šupinovka kozincová (Pholiota astragalina). Zbytek zajímavostí jsme drze recyklovali ze Stodůlek 😊. Jo mmch, hmyzí kolegové mají podstatně lépe ošetřeny podmínky pro prezentaci chráněných druhů, takže nehrozí, že by tam se tam někdo 15 minut rozčiloval kvůli tomu, že bez patřičného papíru se žádný chráněný druh vystavovat nedá (Aleš Dvořák nastuduje!).
I na této výstavě jsme pochopitelně určovali donesené druhy a obratem jsme je čile zrekvírovali do expozice. Donášek bylo dokonce více než o minulém víkendu. Všem donašečům moc děkujeme, potěšily nás borové ryzce z něčí zahrádky a vláknice ze školky v Malešicích.
Expozice byla doplněna fotografiemi vybraných chráněných a jiných zajímavých hub. Vzhledem k netypickému složení návštěvníků docházelo i ke kuriózním situacím, kdy od nás houbochtiví návštěvníci hmyzí burzy (kde se běžně exponáty prodávají) chtěli kupovat ty houby. No, vysvětlili jsme jim, že ty houby nejsou ve stavu konzumovatelném (snad s výjimkou muchomůrky tygrované, kterou ale těžko můžeme někomu prodat do bramboračky).
Výstavu celkem hodnotíme pozitivně, jak to s ní bude příští rok se ovšem ještě uvidí.
S pozdravem „Ať rostou“!
Markéta Vlčková
Co udělá radost?
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 20.10.2024
Ajajaj, konkurence nám jde
foto: Markéta Vlčková
protihmyzí opatření před startem
foto: Markéta Vlčková
tak hurá hledat houby
foto: Markéta Vlčková
pauza na gáblík
foto: Markéta Vlčková
prozkoumáno, nasbíráno
foto: Markéta Vlčková
pěkný úlovek
foto: Markéta Vlčková
kudla přežila
foto: Martin Kincl
hřib hnědý (Imleria badia)
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka citronová (Amanita citrina)
foto: Markéta Vlčková
čechratka podvinutá (Paxillus involutus)
foto: Markéta Vlčková
Milí všichni,
nad titulkem se možná zamýšlíte, ale vězte, že odpověď je jednoduchá a možná udělá radost i vám. Ve středu 9. 10. 2024 jsem opět dělala průvodce po lesích dětem ze ZŠ „Global Minded“ a potěšujících faktů jsem našla mnoho (byť dětí nebylo moc, jen 16, ale každý střípek se počítá). Potěšilo nejen, že jsem tam měla „repetenty“, kteří se zúčastnili i v letech minulých, ale hlavně to, že si aspoň něco pamatovali (což při počtu hub, které jsme v minulosti viděli a k roční pauze není samozřejmé). Potěšující byl i fakt, že si i děti stále o houby udržují zájem. A jak vycházka probíhala? Inu, poměrně hladce, byť jsme měli "silnou konkurenci" (což nás ovšem nerozhodilo).
Děti pochopitelně nejvíce zajímaly houby k jídlu, hlavně ty hřibovité. V loňském roce o těch pár, co jsme našli, svedly poměrně drsný souboj, tentokrát jsme ovšem měli štěstí, protože hřibovitých hub rostlo dost a děti se mohly při jejich hledání celkem vyřádit a nemusely o ně bojovat. Přilákat jejich pozornost k ostatním druhům bylo sice téměř nemožné, ale aspoň něco se podařilo. Navíc musím s potěšením konstatovat, že děti byly velmi disciplinované (mnohem více, než mnozí sváteční houbaři), nedupaly zbytečně okolo, nešlapaly záměrně na nejedlé a jedovaté druhy a pomáhaly i z lesa vysbírat odpadky, které tam zanechali nezodpovědní jedinci. Prostě jsme si spolu užili radost z houbaření a to, že mému výkladu na závěr nevěnovaly děti až tak velkou pozornost (ale nějakou přece), beru jako součást mise. Kdo by se staral o vláknice, když má v košíku hříbky, že :-). V tom kalupu nebyl čas zaznamenat kompletní seznam nálezů, ale myslím, že se mi to zpětně podařilo dát celkem dohromady. Na to, že jsme ušli ani ne půl kilometru od nádraží a věnovali se povětšinou hřibovitým houbám, to docela ujde.
Těším se na příští rok,
Markéta Vlčková
Z výstavy ČMS 2024
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 17.10.2024
zase močí, jak jsi to plánovala?
foto: Markéta Vlčková
souboj o hřib přívěskatý jsme prohráli
foto: Markéta Vlčková
ale počítá se výsledek
foto: Petr Souček
přípravy sálu...
foto: Markéta Vlčková
...nebyly ani trochu chaotické :-P
foto: Markéta Vlčková
hotovo, ufff!
foto: Petr Souček
I zahrádku máme, hádejte, co v ní je?
foto: Lubomír Opat
vnadidlo
foto: Markéta Vlčková
jen pojďte dál
foto: Markéta Vlčková
čekáme na vás
foto: Markéta Vlčková
z expozice
foto: Markéta Vlčková
z expozice
foto: Petr Souček
pro veřejnost houby určujeme s velkým nasazením
foto: Markéta Vlčková
z komentované prohlídky
foto: Markéta Vlčková
z přednášky
foto: Marek Pardubický
z přednášky
foto: Lubomír Opat
z přednášky
foto: Markéta Vlčková
nedělní lifting
foto: Markéta Vlčková
moderní umění vytvořené přírodou?
foto: Markéta Vlčková
Vážení členové ČMS a příznivci hub,
přinášíme střípky z letošní zářijové výstavy ČMS, která se konala ve dnech 27. – 29. 9. 2024 v obřadní síni radnice Prahy 13. V týdnu před výstavou byl růst hub všelijaký. Podmínky byly sice dobré, ale houbám se někde nechtělo, někde se jim chtělo až dost, ale rostly poměrně monotematicky (rozuměj na plodnice dobré, na druhy chudé), ale celkově jsme to nakonec dali i my, i ty houby. Úspěch jsme slavili hlavně díky tomu, že nás na sběr bylo dost a vyrazili jsme do různých koutů Čech (všem sběračům a donašečům děkujeme).
Počasí se nám letos trochu mstí a přípravu akcí nám poněkud znepříjemňuje (trvá to už od jara, až skoro přemýšlíme, kdo je tam nahoře proti nám zaujatý). Většinu čtvrtečních sběračů potrápil silný déšť. Mokli hlavně ti, kteří jeli pro houby na jih. Na Šumavě to prý bylo místy dost protivné, Třeboňsko nám také nedalo nic zadarmo (i když jsme se něco dozvěděli o vodohospodářství) a ani jinde to ve čtvrtek nebylo úplně medové. No ale…nejsme z cukru…a tak se naštěstí nikdo nerozpustil (ani minule ani teď), jen některé plodnice byly trochu nacucané vodou jak houby a občas jsme o ně museli svést boj s plži, kteří se celkem nemile aktivovali (a boj o hřib přívěskatý; Butyriboletus appendiculatus, jsme natvrdo prohráli).
Společným úsilím, za které všem patří dík, se povedlo vystavit více než 300 druhů čerstvých hub. Menší část expozice tvořily exsikáty dřevokazných hub a lyofilizované jarní druhy. Bohatá byla expozice druhů hřibovitých, byť ty vzácnější teplomilné již chyběly (paradoxně o pár dnů později některé z nich znovu vyrostly, ale to je život). Solidní byla i expozice holubinek (Russula), naproti tomu ryzců (Lactarius) bylo méně, než na kolik jsme na podzim zvyklí a nepodařilo se nám sehnat ani jednu z muchomůrek způsobujících faloidní otravy, tedy zelenou (Amanita phalloides) a jízlivou (Amanita virosa), ale aspoň tu panterku (Amanita pantherina) jsme měli. U ostatních rodů bylo tak nějak střídavě oblačno – saprotrofní druhy z rodu bedla (česky, pokud jde o latinu, bylo to více různých rodů) a pečárka (Agaricus) jsme měli v množství větším než malém, podzimní aspekt naopak prakticky chyběl.
K zajímavostem patřily pečárka Pilátova (Agaricus pilatianus), hřib borový (Boletus pinophilus), hrbolatka černobílá (Boletopsis leucomelaena), lošákovec oranžový (Hydnellum floriforme) a nějaká ta kuřátka (Ramaria), včetně kuřátek horských (Ramaria largentii).
Houbařskou poradnu jsme dočasně z K14 (tedy Karmelitská 14) přesunuli právě na výstavu. Naštěstí to lidi moc nezmátlo a radit se chodili. Povětšinou donášeli nejrůznější druhy pečárek, bedly a také klouzky – tyto tři skupiny rostly v pátek a v sobotu v Praze asi nejhojněji. Děti se snažily určovat houby v poznávačce, která tentokrát čítala jen 9 druhů a byla celkem jednoduchá. Docela jim to šlo a vůbec nejšikovnější byl nejmladší soutěžící, který ve svých pouhých 4 letech naprosto přesně určil vše do rodu i druhu (příště už nám to, jak věřím, poví latinsky). Podvečerní program byl zpestřen komentovanou prohlídkou expozice (pátek) a přednáškami o houbách, houbaření, ochraně hub a prevenci otrav (sobota a neděle).
Věříme, že se výstava líbila, i když kondice hub postupně uvadala a v neděli opravdu nutně potřebovaly komplexní péči, včetně liftingu a hodně přesvědčování, aby ještě vypadaly k světu. Naštěstí jsme od řady spřízněných duší průběžně dostávali čerstvé dodávky hub, jinak by i přes veškerou snahu houby povzbudit, aby vypadaly aspoň trochu dobře, návštěvníci viděli v neděli odpoledne už jen jakési "trosky". Poučení z toho zní: na výstavy choďte první a nikoliv až poslední den konání.
Závěrem bychom chtěli poděkovat všem, kteří se na organizaci výstavy podíleli a také návštěvníkům za to, že si k nám našli cestu. Zvláštní dík patří městské části Praha 13 za poskytnuté zázemí a perfektní servis a podporu.
Těšíme se na další ročník a přejme si „Ať rostou!“
Markéta Vlčková
PS: Pečárky svými výtrusy nakreslily své sestřičce na klobouk docela zajímavý obrázek, nemyslíte?
Letmo z výstavy hub 2024 ve Velkých Hamrech
Myko akce / Zprávy z akcí
Aleš Vít, 14.10.2024
Vše podstatné z tradičně vydařené akce si prohlédněte ZDE:
Za HVH, Petr Hampl
Strana 1 / 48, články 1 - 10 / 472
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 >
