Popis

Plodnice je vysoká 30–80 mm, mnohonásobně hustě nepravidelně větvená. Větévky jsou válcovité až zploštělé, na povrchu často vrásčité, na vrcholu s ostrými hřebenitými špičkami. Mají bílou, smetanovou nebo pleťovou barvu, někdy se žlutými, růžovými nebo šedofialovými odstíny.

Třeň je velmi krátký, široký 5–15 mm, někdy prakticky chybí.

Dužnina je křehká, bělavá. Vůně nenápadná, chuť někdy trochu nahořklá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou téměř kulovité, 7–11 x 6–9 µm.

Výskyt

Vyrůstá od června až do zimy, dosti hojně, na zemi v listnatých i jehličnatých lesích, někdy i mimo les. Mykorhizní symbiont dřevin.

Kuřátečko hřebenité bývá někdy napadeno parazitickou houbou červovkou kyjankovou (Helminthosphaeria clavariarum), která zbarvuje napadené části plodnic do šeda až do černa.

Možná záměna

Kuřátečko popelavé (Clavulina cinerea) má zaoblené konce větviček a v dospělosti zřetelně šedofialové plodnice.

Kuřátečko svraskalé (Clavulina rugosa) vytváří málo větvené plodnice, obvykle se zaoblenými konci.

Kuřinec Kunzeův (Ramariopsis kunzei) má konce větviček tupé nebo jen jednoduše zaostřené.

Kuchyňské využití

Kuřátečko hřebenité je nejedlá houba.

Autorství textů: Věra Svobodová, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha