Volvariella gloiocephala

Úvodní stránka

Myko atlas - Volvariella gloiocephala

Volvariella gloiocephala (DC.) Boekhout & Enderle 1986

kukmák okázalý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Pluteaceae
Volvariella

Synonyma

Volvariella speciosa (Fr.) Singer 1951
Volvopluteus gloiocephalus (DC.) Vizzini, Contu & Justo 2011

Popis

Klobouk je široký 50–150 mm, nejprve kuželovitý, kuželovitě vejčitý, později široce sklenutý až téměř ploše rozložený, někdy se středovým hrbolkem, bělavý, bělavě našedlý, šedavý, někdy téměř šedavě olivový, okrový nebo hnědý, vláknitý, za vlhka slizký, za sucha hedvábně (stříbřitě) lesklý. Okraj dospělých plodnic je někdy krátce rýhovaný.

Lupeny jsou husté, nejprve bělavé, později masově narůžovělé, u třeně vykrojené, volné.

Třeň je válcovitý, 70–250 x 10–20 mm, na bázi někdy s výraznou hlízou širokou až 30 mm, bělavý, bělavě nažloutlý nebo našedlý, ve stáří okrový, podélně vláknitý, na bázi s výraznou blanitou pochvou, která však může být zčásti nebo zcela ponořena v zemi. Prsten chybí.

Dužnina je bílá nebo bělavá. Vůně je zemitá nebo zemitě ředkvová. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je růžový.

Výtrusy jsou eliptické, 11–18 x 7–10 µm (Qav přibližně 1,8).

Ostří lupenů je smíšené. Cheilocystidy jsou mohutné, až 100 x 40 µm, vakovité, často s přívěškem.

Výskyt

Roste roztroušeně až hojně, obvykle ve skupinách, od července do listopadu, někdy již od května, především na místech ovlivněných lidskou činností bohatých na organické zbytky, na tlející kůře, pilinách, slámě, na loukách, v zahradách, na polích (zejména na strništích).

Možná záměna

V mládí, dokud má bílé lupeny, jej lze zaměnit s jedlými pošvatkami (muchomůrky bez prstenu). Velmi nebezpečná může být záměna se smrtelně jedovatou muchomůrkou jízlivou (Amanita virosa) nebo bílou formou muchomůrky zelené (Amanita phalloides). Tyto muchomůrky mají i v dospělosti bílé lupeny, případně na třeni prsten.

Bílý klobouk a narůžovělé lupeny může mít také bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites), bedly však obecně nemají na třeni pochvu. Pochvu nemají ani zástupci dalších rodů, u kterých se lupeny mohou zbarvovat do růžova, například štítovky (Pluteus).

Kuchyňské využití

Kukmák okázalý je jedlá houba, avšak nevalné kvality. Nezkušení houbaři by jej pro záměnu s nebezpečnými muchomůrkami sbírat neměli, zkušení houbaři ke konzumaci sbírají houby vyšších kvalit.

Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

V současné literatuře bývá z rodu Volvariella vyčleněn do nového samostatného rodu Volvopluteus.

Česky dle Antonín (2006) také kukmák slizohlavý.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání