Tricholoma pseudonictitans

Tricholoma pseudonictitans Bon 1983

čirůvka lesklá

Systematika

Popis

Klobouk je široký 30–70 mm, dosti dlouho klenutě kuželovitý nebo zvoncovitý a poměrně masitý, později ploše rozprostřený, se širokým tupým středovým hrbolem, hnědý nebo rezavě hnědý, uprostřed tmavší, i za sucha lesklý. Okraj klobouku je dlouho podehnutý, nanejvýš velmi krátce vroubkovaný. Pokožku lze sloupnout asi do 2/3 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, vysoké 4–8 mm, u třeně vykrojené, krátkým zoubkem sbíhavé, nejprve smetanové nebo světle okrové, nakonec rezavě hnědě skvrnité.

Třeň je válcovitý, 40–80 x 7–20 mm, ve spodní třetině často (vřetenovitě) rozšířený, na bázi zašpičatělý, rezavě okrový (světlejší než klobouk), v mládí v horní části téměř smetanový a na bázi bělavě plstnatý, u mladších i dospělých plodnic někdy pod kloboukem s úzkou bělavou zónou.

Dužnina je zprvu poměrně tuhá, bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně v barvě plodnice, nad lupeny nažloutlá, ve spodní části třeně žlutohnědá. Vůně je nenápadná nebo slabě moučná, chuť lehce nahořklá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, 5,5–8 x 4,5–5,5 µm, průsvitné.

Výskyt

Roste od srpna do října, pod smrky a jedlemi, někdy v bohatých skupinách. Upřednostňuje vlhčí lokality a kyselé půdy.

Možná záměna

U podobně zbarvených čirůvek je třeba sledovat jejich ekologii.

Velmi podobná čirůvka žlutohnědá (Tricholoma fulvum) roste pod břízami, mívá méně masitý a poměrně brzy rozprostřený klobouk, na okraji často zřetelně vroubkovaný.

Čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale) a vzácnější čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides) rostou pod buky.

Socha a kol. (2012) uvádí možnost záměny s čirůvkou bělohnědou (Tricholoma stans), která má dužninu vždy pouze bělavou a roste pod borovicemi na vápnitých půdách.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

V literatuře (např. Christensen a Heilmann-Clausen (2013)) je někdy čirůvka lesklá synonymizována s čirůvkou žlutohnědou (Tricholoma fulvum). Přestože považujeme makroskopické znaky obou druhů přece jen za odlišné, nelze vyloučit, že se fenotyp plodnic liší dle aktuálního symbiontu (smrk nebo bříza).

Někdy – například dle Socha a kol. (2012) – je česky označována jako čirůvka jehličnanová, popř. čirůvka hladká. České jméno čirůvka lesklá jsme převzali z číselníku AOPK.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha

Nálezy

  0066-2017-0140 (30.09.2017, Vysočina)