Tricholoma portentosum

Úvodní stránka

Myko atlas - Tricholoma portentosum

Tricholoma portentosum (Fr.) Quél. 1872

čirůvka havelka

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Tricholomataceae
Tricholoma

Popis

Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí kuželovitý až zvoncovitý, později ploše rozprostřený se širokým středovým hrbolem, stříbrošedý, někdy s fialovými odstíny nebo téměř šedočerný, hedvábně lesklý, tmavě radiálně vrostle vláknitý, za vlhka slizký. Pokožku lze téměř ke středu snadno sloupnout. Okraj klobouku je zprvu podehnutý, později ostrý a zvlněný.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, vysoké 4–10 mm, prostřídané hojnými lupénky, někdy větvené, bělavé nebo našedlé, později se žlutozeleným odstínem a postupně žloutnoucí, u třeně vykrojené a krátkým zoubkem sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 10–20 mm, plný, na bázi někdy kyjovitý, podélně vláknitý, bílý, s citronově žlutým nebo zeleným odstínem.

Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku našedlá, případně ve třeni nažloutlá. Vůně je nenápadná, na řezu však výrazně moučná. Chuť je moučná, svěží a příjemná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, 4,5–6,5 x 3–4,5 µm (Qav = 1,4–1,5), průsvitné.

Výskyt

Roste od října do listopadu v jehličnatých lesích, především pod borovicemi a smrky, s oblibou na písčitých půdách. Místy je hojná, jinde velmi vzácná nebo zcela chybí.

Možná záměna

Typickými znaky čirůvky havelky jsou kovově šedý klobouk s radiálně vrostle vláknitou pokožkou, žlutozelený odstín na třeni, případně na lupenech, a příjemná moučná vůně i chuť.

Čirůvky z okruhu čirůvky zemní (Tricholoma terreum) mají šupinkatý klobouk a třeň i lupeny pouze bělavé nebo našedlé, bez žlutozelených odstínů. Čirůvka zemní byla dříve označována jako jedlá, dnes se soudí, že může způsobovat ledvinové potíže a ke konzumaci se nedoporučuje. Do okruhu čirůvky zemní patří například ještě čirůvka stříbrošedá (Tricholoma argyraceum) nebo čirůvka černošupinatá (Tricholoma atrosquamosum).

Čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum) a jí příbuzné druhy mají výrazně žlutozelený klobouk a bílý třeň. Jsou jedovaté.

Jedovatá čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum) má výrazně žíhaný klobouk.

Nezkušený houbař může čirůvku havelku zaměnit například i za penízovku širokolupennou (Megacollybia platyphylla) nebo štítovku jelení (Pluteus cervinus).

Kuchyňské využití

Je považována za jednu z nejchutnějších hub a cenná je i poměrně pozdní dobou růstu. Uplatnění najde v téměř jakékoli kuchyňské úpravě, výborná je ve sladkokyselém nálevu.

Čirůvka havelka je tržní houba, plodnice nasbírané v přírodě lze prodávat na trzích.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Zavřel J. (2003): Čirůvka havelka - Tricholoma portentosum (Fr.) Quél.
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin