Tricholoma lascivum (Fr.) Gillet 1874
čirůvka smrdutá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Tricholomataceae Tricholoma |
Popis
Klobouk je až 70 mm široký, v mládí sklenutý, postupně spíše široce rozložený, nepravidelně, často trochu "hranatě" okrouhlý, obvykle mírně či i výrazněji oble zprohýbaný, s okrajem dolů směřujícím. Jeho barva je v mládí bílá, postupně špinavě bělavá, šedobílá až slonovinová, posléze zejména od středu nabývající bledě rezavých tónů a neostrých skvrn.
Lupeny jsou středně husté, bělavé až světle nažloutlé, ke třeni zoubkem připojené.
Třeň je 20–60 mm dlouhý, přibliže válcovitý, v horní části často trochu zúžený, špinavě bělavý, stejnobarvý s kloboukem, někdy s rozsáhlými nažloutlými až tmavě hnědorezavými skvrnami.
Dužnina je bílá, jen v bázi třeně při pokožce poněkud žlutá. Její pach je nasládle merkaptanový či svítiplynový, stárnutím a zavadáním zesilující, v bázi třeně slabší; celkově podobný zápachu čirůvky sírožluté, leč slabší. Chuť je nahořklá, trochu chemická a ostrá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou vejčité, Breitenbach a Kränzlin (1991) uvádějí rozměry 6,2–8,3 x 3,2–4,9 µm.
Výskyt
Čirůvka smrdutá se vyskytuje od léta do podzimu v listnatých lesích, v mykorrhizní symbióze zejména s buky, duby a habry. Spíše vzácný druh.
Možná záměna
Čirůvka smrdutá se značně podobá dalším bělavě zbarveným druhům tohoto rodu.
Mimořádně podobná čirůvka nevonná (Tricholoma inamoenum), vyznačující se podobným zápachem, má větší, až 10 µm dlouhé a 7 µm široké výtrusy a roste převážně pod jehličnany. Uvádějí se též řidší lupeny.
Rovněž podobná čirůvka bílá (Tricholoma album) roste také pod listnáči, ovšem páchne zemitě, parfémově až ředkvově.
Čirůvka běložlutavá (Tricholoma pseudoalbum) roste pod břízami, má zemitý či parfémový pach a okraj jejího klobouku je někdy vroubkovaný.
Čirůvka holubičí (Tricholoma columbetta) má pokožku klobouku dlouho čistě bílou a hedvábně lesklou, voní slabě po mouce.
Čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum) a čirůvka žabí (Tricholoma bufonium) sice rovněž silně páchnou svítiplynem, avšak jsou nápadné svým jasně žlutým zbarvením.
Kuchyňské využití
Pro odpornou chuť dužniny a chemický zápach je zcela nepoživatelná, snad i mírně jedovatá.
 |
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vladimír Sojka
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Morten Christensen, Jacob Heilmann-Clausen (2013): The genus Tricholoma. The Danish Mycological Society 2013 |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Breitenbach J., Kränzlin F. (1991) - Pilze der Schweiz, Band 3 - Röhrlinge und Blätterpilze 1. Teil, Verlag Mykologia Luzern |
