Tricholoma aurantium

Tricholoma aurantium (Schaeff.) Ricken 1914

čirůvka oranžová

Systematika

Synonyma

Agaricus aurantius Schaeff. 1774
Armillaria aurantia 1872
Gyrophila aurantia 1886
Mastoleucomyces aurantius (Schaeff.) Kuntze 1891
Melanoleuca aurantia (Schaeff.) Murrill 1914

Stručný popis

Kloobouk je široký 40–100 mm, nejprve zvonocovitý nebo sklenutý, s podvinutým okrajem, později ploše sklenutý až plochý, často s tupým středovým hrbolkem, za vlhka lepkavý, živě žlutooranžový až červenooranžový, někdy s olivovými odstíny, za sucha jemně šupinkatý.

Lupeny jsou husté, v mládí bílé, později žloutnoucí až reznoucí, v dospělosti často rezavě skvrnité, u třeně široce připojené, případně mírně vykrojené a zoubkem sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 60–120 x 10–20 mm, v horní části bílý, vločkatý, pod prstenitou zónou oranžově šupinkatý.

Dužnina je bělavá. Vůně je moučná, chuť nahořklá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 4,5–5,5 x 3,5–4 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, roztroušeně, často však v početných skupinách, především v jehličnatých lesích pod smrky, jedlemi a borovicemi, podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) i pod listnáči (buk, dub, bříza). Upřednostňuje vápnité půdy.

Možná záměna

Typické plodnice s živě oranžovým zbarvením jsou víceméně nezaměnitelné.

Podobné druhy – čirůvka prstenitá (Tricholoma batschii), čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides) nebo čirůvka límcová (Tricholoma focale) – vykazují výrazně více hnědé zbarvení klobouku.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství obrázků: Pavel Moran

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin

Nálezy

  0123-2020-0001 (25.10.2020, Vysočina)