Suillellus queletii (Schulzer) Vizzini, Simonini & Gelardi 2014
hřib Quéletův
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Boletaceae Suillellus |
Synonyma
Boletus queletii Schulzer 1885
Popis
Klobouk je v mládí polokulovitý, posléze rozložitý, vzhůru vyklenutý, 50 až 150 mm široký. Jeho zbarvení je dosti proměnlivé, kolísá od hnědé přes žlutohnědou k rezavé až sametově oranžové barvu.
Rourky mají v mládí žlutá, posléze žlutooranžová až sytě oranžová ústí, směrem k okraji klobouku většinou přecházející k žlutým odstínům. Otlačením se ústí rourek rychle zbarvují modře; na řezu jsou rourky žlutozelené.
Třeň je víceméně válcovitý až vřetenovitý, 60–130 mm dlouhý. Povrch třeně je drobně barevně vločkovaný, v horní části víceméně žlutý, v dolní části přistupují bledě červené a modrozelené tóny.
Dužnina je žlutavá, ve spodní části třeně červená, na řezu se barví modře. Má příjemně houbovou chuť i vůni.
Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výtrusy jsou podlouhlé, velké 9,5–14,5 x 4,5–6,5 µm.
Výskyt
Hřib Quéletův roste poměrně vzácně v listnatých lesích, zejména v doubravách, od června do října. Vyskytuje se především v teplejších oblastech.
Možná záměna
Značně se hřibu Quéletovu podobá hřib koloděj (Suillellus luridus), jehož třeň je opatřen zřetelnou síťkou.
Hřib polosíťkovaný (Suillellus mendax) má síťku přítomnou vždy alespoň na povrchu horní části třeně.
Hřib kovář (Sutorius luridiformis) má třeň zpravidla karmínově červený, stejně jako ústí rourek; jeho klobouk bývá často zbarven sytě hnědě.
Kuchyňské využití
Je jedlý a chutný, žádoucí je však delší tepelná příprava s přihlédnutím k trávicím obtížím, jež se mohou vyskytnout po požití syrových plodnic. Vzhledem k vzácnému výskytu však nejde o druh vhodný ke sběru.
Poznámky
Tento druh byl pojmenován ke cti význačného francouzského mykologa 19. století Luciena Quéleta.
 |
 |
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
