Sowerbyella radiculata

Sowerbyella radiculata (Sowerby) Nannf. 1938

oušenka kořenující

Systematika

Synonyma

Femsjonia radiculata (Sowerby) G.W. Martin 1952
Geopyxis radiculata (Sowerby) Massee 1895
Lachnea radiculata (Sowerby) W. Phillips 1887
Otidea radiculata (Sowerby) Bres. 1892
Peziza radiculata Sowerby 1797
Pseudotis radiculata (Sowerby) Boud. 1907
Sarcoscypha radiculata (Sowerby) Sacc. 1889
Scypharia radiculata (Sowerby) Quél. 1886

Popis

Plodnice jsou miskovité (typu apothécium), široké 10–50 mm, v dospělosti často se zvlněným okrajem. Hymenium na vnitřní straně plodnice je (citronově) žluté, žlutookrové nebo žlutohnědé, hladké, někdy s nazelenalými odstíny. Vnější neplodná část je ojíněná až jemně plstnatá, bělavá.

Třeň je válcovitý, dobře vyvinutý, 10–40 x 4–6 mm, bělavý, bíle ojíněný, obvykle větší částí zanořen hluboko v substrátu.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, 12,5–15 x 7–9 µm, hustě ornamentované, s bradavkami spojenými neúplnou síťkou. Je popsána varieta Sowerbyella radiculata var. petaloidea, s většími výtrusy.

Výskyt

Roste od června do listopadu, vzácně, v jehličnatých i listnatých lesích, méně často v křovinách nebo na pastvinách. Upřednostňuje vápnité půdy.

Možná záměna

Podobná oušenka jednobarvá (Sowerbyella imperialis) je spíše oranžově žlutá, má výtrusy s ornamentikou tvořenou izolovanými bradavkami.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Yi-Jian Yao, Brian M. Spooner (2006). Species of Sowerbyella in the British Isles, with validation of Pseudombrophila sect. Nannfeldtiella (Pezizales). Fungal Diversity 22: 267-279.
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha

Nálezy

  0066-2017-0087 (18.08.2017, Ústecký kraj)