Sarcomyxa serotina

Úvodní stránka

Myko atlas - Sarcomyxa serotina

Sarcomyxa serotina (Pers.) P. Karst. 1891

pařezník pozdní

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Sarcomyxaceae
Sarcomyxa

Synonyma

Agaricus serotinus Schrad. 1793
Dendrosarcus serotinus (Schrad.) Kuntze 1898
Panellus serotinus (Schrad.) Kühner 1950
Panus serotinus (Schrad.) Kühner 1980
Pleurotus serotinus (Schrad.) P. Kumm. 1871

Popis

Klobouk je široký 30–120 mm, vějířovitý, škeblovitý, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, později téměř plochý, za vlhka lesklý a slizký, za sucha plstnatý, olivově hnědý, olivově zelený až žlutozelený, někdy namodralý, ve velmi raných stádiích i oranžový (podobně jako lupeny).

Lupeny jsou husté, v mládí žlutooranžové, později krémové až bělavé, mírně sbíhavé na třeň.

Třeň je krátký, postranní, 10–30 x 10–20 mm, směrem k bázi zúžený, zelenožlutý, olivově okrový, případně až žlutooranžový, s drobnými tmavšími šupinkami.

Dužnina je bělavá nebo nažloutlá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, někdy slabě nahořklá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou válcovité nebo úzce ledvinovité (rohlík), 4–6,5 x 1–2 ?m, amyloidní, hladké, bezbarvé.

Cheilocystidy, pleurocystidy i kaulocystidy jsou přítomny.

Výskyt

Roste od října do prosince, obvykle ve skupinách, s klobouky umístěnými vedle sebe nebo střechovitě nad sebou, někdy v malých trsech až pěti plodnic se společnou bází třeně, na tlejících kmenech a pařezech listnatých stromů (olše, buk, vrba, jasan, bříza), především na vlhkých stanovištích.

Možná záměna

Charakteristickým znakem je krátký jemně šupinkatý třeň se žlutými, zelenými nebo oranžovými odstíny.

Způsobem růstu i tvarem plodnic se mohou podobat některé druhy hlív, například hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která také roste pozdě na podzim a v zimě, má však bělavý nebo nejvýše našedlý třeň bez šupinek a klobouk bez olivových odstínů.

Kuchyňské využití

Pařezník pozdní je uváděn jako jedlá houba nižší jakosti, o jeho kuchyňské upotřebitelnosti se však vedou spory. Na internetu se objevují i informace o mírné toxicitě nebo o obsahu karcinogenních látek. Na druhé straně jsou zmiňovány jeho léčivé účinky při jaterních onemocněních.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Pařezník pozdní byl historicky řazen do různých rodů (Pleurotus, Hohenbuehelia, Panus nebo Panellus ). Nakonec byl pro něj obnoven samostatný rod Sarcomyxa a v roce 2020 vytvořena samostatná čeleď Sarcomyxaceae.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání