Russula velenovskyi

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula velenovskyi

Russula velenovskyi Melzer & Zvára 1927

holubinka Velenovského

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–80 mm, středně masitý, v mládí vyklenutý, brzy ploše rozprostřený, nakonec ve středu mělce prohloubený, někdy s nízkým hrbolem, nejčastěji červený, růžový nebo červenooranžový, někdy okrový nebo od středu okrově žlutě vybledající. Okraj je v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až sametová, někdy zdrsnělá nebo vrásčitá, za vlhka trochu lepkavá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, poměrně tlusté, 3–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, vzácně s lupénky, u třeně větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, v mládí na ostří při okraji klobouku někdy narůžovělé, v dospělosti až světle okrové.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, pod kloboukem trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný až komůrkovitý, jemně podélně vrásčitý, bílý, občas na bázi, výjimečně téměř po celé délce narůžovělý.

Dužnina je nejprve tuhá, brzy houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, téměř neměnná. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná, u mladších plodnic podle Melzer (1945) někdy trochu štiplavá.

Výtrusný prach je okrový (3a–3c).

Výtrusy jsou eliptické, 6–9 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou, s většinou izolovanými bradavkami, jen vzácně propojenými krátkými či delšími spojkami.

Výskyt

Roste spíše hojně ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod břízami, duby a borovicemi, Sarnari (2005) uvádí výskyt i pod smrky. Upřednostňuje světlé lokality a mírně kyselé půdy. Červenec až listopad.

Možná záměna

Červeně zbarvených holubinek s mírnou nebo téměř mírnou chutí dužniny je celá řada. Socha a kol. (2011) uvádí, že holubinku velenovského (Russula velenovskyi) snadno poznáme podle nízkého hrbolu ve středu klobouku a narůžovělé báze třeně, tyto znaky však často chybí.

Velmi podobná je holubinka jitřenková (Russula aurora), má však bělavý výtrusný prach.

Na podobných stanovištích roste holubinka lesklá (Russula nitida), která má za sucha lesklou pokožku klobouku a o něco větší výtrusy.

U jednotlivých plodnic, chybí-li hrbolek ve středu klobouku, je velmi těžké rozeznat holubinku Velenovského (Russula velenovskyi) od holubinky Font-Querovy (Russula font-queri), přestože patří do různých sekcí podrodu Russula. Podle Sarnari (2005) má holubinka Velenovského inkrustované dermatocystidy, kdežto holubinka Font-Querova dermatocystidy neinkrustované.

Vzácnější holubinka kulatovýtrusá (Russula globispora) a holubinka veselá (Russula laeta) mají žlutý výtrusný prach, prvně jmenovaná také nápadně velké a téměř kulaté výtrusy.

Ve vlhkých jehličnatých lesích roste hojná holubinka jahodová (Russula paludosa), ta má však výrazně robustnější plodnice a poněkud odlišnou ornamentiku výtrusů.

Kuchyňské využití

Jedlá a chutná holubinka.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek