Russula sardonia

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula sardonia

Russula sardonia Fries 1838

holubinka jízlivá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula chrysodacryon Singer 1923
Russula drimeia Cooke 1881
Russula emeticiformis Murrill 1938

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 50–100 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený nebo ve středu mělce prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem, fialový, purpurový, hnědočervený, ale i růžový, ve středu někdy tmavší, téměř černý. Jsou popsány variety s kloboukem bělavě nažloutlým (var. cremea), žlutohnědým (var. mellina) nebo olivově zeleným (var. viridis). Okraj je nerýhovaný, u stárnoucích plodnic nejvýše krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout jen při okraji, nejvýše do 1/3 poloměru.

Lupeny jsou husté, tenké, poměrně nízké (4–6 mm), spíše křehké, ke třeni připojené až krátce sbíhavé, některé větvené, jemně žilkami propojené, v mládí obvykle nápadně sírově žluté, později nažloutle krémové, za vlhka často ronící kapky tekutiny, při zasychání žloutnoucí.

Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 30–90 x 15–25 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, ojíněný, hladký až jemně podélně vrásčitý, zřídka celý bělavý, většinou nachově fialový, narůžovělý, někdy i nazelenalý, od báze žloutnoucí.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá nebo bělavá, někdy nažloutlá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poraněním a stářím žloutnoucí. Vůně je nakysle ovocná, chuť je ihned ostře palčivá.

Výtrusný prach je smetanový (2c–2d).

Výtrusy jsou eliptické, 7–9,5 x 6–8 µm, s nízkou až střední ornamentikou s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími dosti neúplnou síťku.

Výskyt

Roste poměrně hojně, obvykle ve skupinách ve vlhkých jehličnatých a smíšených lesích pod borovicemi, upřednostňuje kyselé půdy. Srpen až listopad.

Možná záměna

V jehličnatých lesích pod smrky roste podobná holubinka Quéletova (Russula queletii), vzácnější holubinky angreštová (Russula torulosa) nebo tmavopurpurová (Russula fuscorubroides) mohou růst i pod borovicemi, všechny tři však mají lupeny bez zářivě žlutých odstínů a na klobouku chybí středový hrbolek. Holubinka Quéletova a holubinka tmavopurpurová mají navíc nesíťované výtrusy.

Nehojná, středně palčivá holubinka dutonohá (Russula cavipes), s křehčí konzistencí a obvykle méně barevným (často bílým) třeněm, roste v podmáčených jehličnatých a smíšených lesích pod smrky a jedlemi, obvykle na zásaditých půdách.

Pod borovicemi nacházíme také ostře palčivou holubinku brunátnou (Russula badia) s tmavším výtrusným prachem, s bílým nebo jen zčásti narůžovělým třeněm a často dobře postřehnutelnou charakteristickou pryskyřičnou vůní. Palčivost se projevuje až po několika sekundách.

K nepalčivým holubinkám, které jsou podobně zbarveny a mohou růst s holubinkou jízlivou na téže lokalitě, patří doporučená jedlá holubinka celokrajná (Russula integra) a kulinářsky spíše přehlížená holubinka hořká (Russula caerulea), která mívá i nápadný středový hrbolek na klobouku a při zběžném pohledu je od holubinky jízlivé často obtížně rozlišitelná.

Kuchyňské využití

Nejedlá, pro palčivost nepoživatelná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek