Russula puellaris Fr. 1838
holubinka dívčí
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–50 (70) mm, méně masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, ploše rozprostřený až mělce prohloubený, šedohnědý, s růžovými, fialovými, olivovými nebo žlutými odstíny, ve středu tmavší až téměř černý, v dospělosti vybledající, často žloutnoucí. Okraj je klobouku brzy uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, nejvýše jemně zdrsnělá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, nevětvené, žilkami propojené, bělavé až smetanové, od ostří žloutnoucí až rezavějící.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–60 x 10–20 mm, brzy křehký, houbovitě vycpaný až dutý, podélně vrásčitý, bílý, postupně (šafránově) žloutnoucí, v dospělosti celý žlutý až narezlý.
Dužnina je brzy houbovitá a křehká, bělavá, žloutnoucí až rezavějící. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.
Výtrusný prach je smetanový (2c).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
 |
 |
Výskyt
Roste poměrně hojně, jednotlivě, častěji však ve skupinách, v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod borovicemi, méně často pod smrky nebo jedlemi. Upřednostňuje kyselé půdy. Červen až říjen.
Možná záměna
Holubinka unylá (Russula versicolor) roste pod břízami, mladé plodnice jsou téměř vždy palčivé a žloutnutí dužniny se projevuje především na bázi třeně. Má také o něco tmavší výtrusný prach a síťnaté výtrusy.
Holubinka raná (Russula nauseosa) má žlutý výtrusný prach a dužnina v lupenech mladých plodnic bývá mírně palčivá.
Vzácná holubinka zemitá (Russula terenopus) voní po pelargoniích.
Vzácná drobná holubinka drobná (Russula pumila) je také mírně palčivá, roste výhradně pod olšemi a má nápadně šednoucí třeň.
Kuchyňské využití
Drobná holubinka dobře identifikovatelná podle žloutnutí třeně a dužniny. Jedlá, pro svoji křehkost a malou vydatnost však houbaři většinou opomíjená.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2024-0138 (11.07.2024, Ústecký kraj)
0066-2021-0192 (19.08.2021, Zlínský kraj)
0066-2013-0180 (28.09.2013, Středočeský kraj)
0066-2013-0097 (30.08.2013, Středočeský kraj)
0066-2012-0070 (11.08.2012, Vysočina)
