Russula olivacea Pers. 1796
holubinka olivová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 80–150 (200) mm, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozložený, nakonec ve středu mělce prohloubený, vínově červený, fialový, narůžovělý, hnědý, okrový nebo šedoolivový. Okraj je hladký, nerýhovaný, v dospělosti často zvlněný až laločnatý. Pokožka je matná až sametová, při okraji klobouku často soustředně zvlněná (zčeřená), lze ji sloupnout jen obtížně při okraji klobouku.
Lupeny jsou husté, později prořídlé, spíše tlusté, 8-15 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, jen vzácně s lupénky, některé větvené, nejprve bělavé, někdy s citrónově žlutým odstínem, v dospělosti žluté, s ostřím často při okraji klobouku narůžovělým nebo nafialovělým.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 50–110 x 20–40 mm, někdy pod kloboukem trochu rozšířený, v mládí nápadně pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, obvykle narůžovělý, načervenalý nebo nafialovělý, při poranění žloutnoucí, hnědnoucí nebo rezavějící.
Dužnina je nejprve velmi tvrdá, později křehká a houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění a stářím žloutnoucí, hnědnoucí nebo rezavějící. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť mírná.
Makrochemické reakce: fenol – borůvkově fialová.
Výtrusný prach je žlutý (4c–4d).
Výtrusy jsou eliptické 8–12 x 7–10 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
 |
 |
Výskyt
Roste dosti hojně v listnatých i jehličnatých lesích (dub, buk, smrk, jedle), často při jejich okrajích nebo na vyhřátých místech, hojněji ve vyšších polohách. Červenec až říjen.
Možná záměna
Holubinka olivová (Russula olivacea) vykazuje spolu s příbuznými druhy holubinkou podrusou (Russula alutacea) a holubinkou vínově hnědou (Russula vinosobrunnea) borůvkově fialovou reakci dužniny na fenol, přičemž tato reakce je pro tuto skupinu holubinek specifická. Holubinka olivová (Russula olivacea) vytváří o něco větší plodnice a především má na rozdíl od ostatních druhů skupiny izolovaně bradavčité výtrusy.
Obdobně zbarvený klobouk, mírnou chuť dužniny a žlutý výtrusný prach mohou mít i holubinka Romellova (Russula romellii), holubinka celokrajná (Russula integra) nebo holubinka habrová (Russula carpini), ty však mají třeň vždy bílý.
Kuchyňské využití
Holubinka olivová je výborná jedlá houba a jedna z našich největších holubinek.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2021-0072 (11.07.2021, Zlínský kraj)
0066-2014-0066 (05.08.2014, Zlínský kraj)
0066-2013-0148 (20.09.2013, Zlínský kraj)
0066-2013-0098 (30.08.2013, Středočeský kraj)
