Russula ochroleuca

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula ochroleuca

Russula ochroleuca Pers. 1796

holubinka hlínožlutá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–90 (110) mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, žlutý, žlutookrový, místy i naoranžovělý, často s olivovým či zelenoolivovým odstínem, na světlých stanovištích někdy vybledající. Okraj klobouku je dlouho podehnutý, hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, často zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha hladká nebo jemně zdrsnělá, spíše matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou husté, později trochu prořídlé, spíše tenké, 5–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, nakonec smetanové až šedavě nažloutlé, s rovným ostřím, v mládí někdy ronící kapky tekutiny, v dospělosti a ve stáří s okrovými nebo rezavě hnědými skvrnami.

Třeň je mírně kyjovitý, zřídka válcovitý, 40–80 x 15–25 mm, pod kloboukem mírně rozšířený, dlouho pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bělavý, od báze žloutnoucí nebo hnědnoucí, za vlhka šednoucí.

Dužnina je dlouho tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a ve stáří okrovějící až rezavějící, za vlhka šednoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť je mírně palčivá, zejména v lupenech. Báze třeně působením KOH rychle zrezne nebo zčervená.

Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b).

Výtrusy jsou eliptické až široce eliptické, 7–10 x 6,5–8 µm, obvykle se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste velmi hojně v jehličnatých lesích, zejména pod smrky, ale i v listnatých a smíšených lesích, upřednostňuje kyselé půdy. Červen až listopad.

Možná záměna

Velmi podobné jsou žluté formy příbuzné a poměrně vzácné holubinky lepkavé (Russula viscida), ta však má obvykle ještě o něco robustnější plodnice, výrazněji žloutnoucí třeň a smetanový výtrusný prach.

Holubinka žlučová (Russula fellea) roste obvykle pod buky (může však růst i pod jehličnany), tvoří menší a křehčí plodnice, má často nápadně (až v barvě klobouku) nažloutlý třeň a výrazněji palčivou, někdy nahořkle palčivou dužninu.

Pod jehličnany roste podobná holubinka odbarvená (Russula decolorans) s kloboukem žlutě oranžovým až načervenalým. Výhradně pod břízami najdeme holubinku chromovou (Russula claroflava) s kloboukem zářivě žlutým. Oba druhy mají šednoucí dužninu s mírnou chutí a okrový výtrusný prach.

Záměna je možná i za žluté formy holubinky černonachové (Russula atropurpurea).

Kuchyňské využití

Dnes je obvykle udávána jako jedlá houba nižší kvality. Někdo radí holubinky hlínožluté nejprve spařit, vodu slít, a pak teprve houby použít do guláše nebo pod maso. Palčivost tepelnou úpravou vymizí.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

IndexFungorum a MycoBank se neshodnou na vědeckém pojmenování druhu. Podle IndexFungorum je Russula ochroleuca Fr. 1838. Upřednostňujeme Russula ochroleuca Pers. 1796 podle MycoBank. (18.05.2017)

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek