Russula nobilis

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula nobilis

Russula nobilis Velen. 1920

holubinka nádherná

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula emetica var. mairei (Singer) Killerm. 1936
Russula fageticola (Romagn.) Bon 1986
Russula fageticola var. fageticola Melzer ex S. Lundell 1956
Russula fageticola var. strenua Carteret & Moënne-Locc. 2003
Russula fagetorum Bon 1987
Russula mairei Singer 1929
Russula mairei var. fageticola Romagn. 1962
Russula mairei var. mairei Singer 1929
Russula mairei var. sublongipes Reumaux 1996
Russula nobilis var. nobilis Velen. 1920

Popis

Drobná až střední holubinka.

Klobouk je široký 30–70 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozprostřený nebo ve středu mělce prohloubený, červený, růžově červený, někdy místy žlutookrový, žlutookrově nebo bělavě (často skvrnitě) vybledající. Okraj je hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až sametová, za vlhka lepkavá, v mládí ji lze sloupnout jen při okraji, ve stáří až za polovinu poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce zaobleně připojené až volné, obvykle s několika lupénky, některé větvené, žilkami propojené, nejprve bílé, nakonec bělavé, někdy s modrozeleným odstínem.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–60 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, ojíněný a spíše hladký, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bílý, na bázi žloutnoucí nebo hnědnoucí.

Dužnina je dlouho tuhá, připomínající holubinku sličnou (Russula rosea), bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, téměř neměnná nebo mírně žloutnoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná (podle některých autorů i kokosová), chuť je středně až ostře palčivá.

Výtrusný prach je bílý (1a).

Výtrusy jsou eliptické, 6,5–8,5 x 5,5–6,5 µm (Sarnari (1998) udává dokonce možnost 7,2–9,2 x 6,2–7,2 µm), s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste poměrně hojně v listnatých lesích pod buky, upřednostňuje zásadité půdy. Červen až listopad.

Možná záměna

Zaměnitelná především s příbuznými druhy, s holubinkou lesní (Russula silvestris) a holubinkou vrhavkou (Russula emetica). Obě mají znatelně křehčí dužninu a o něco větší a kulatější výtrusy. Holubinka lesní (Russula silvestris) roste především pod duby a borovicemi, holubinka vrhavka (Russula emetica) roste obvykle ve vlhkých jehličnatých lesích pod smrky.

Červeným zbarvením, za sucha sametovou strukturou pokožky klobouku a tuhostí dužniny se holubince nádherné podobá holubinka sličná (Russula rosea), která však obvykle vytváří větší plodnice, mívá narůžovělý třeň a nepalčivou dužninu.

Pod buky, ale i pod dalšími listnáči rostou některé vzácnější, obdobně zbarvené, avšak nepalčivé druhy holubinek, například holubinka maličká (Russula minutula), holubinka dceruščina (Russula puellula) nebo holubinka vrhavkovitá (Russula emeticicolor).

Kuchyňské využití

Pro palčivost nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Holubinka nádherná (Russula nobilis) byla poprvé popsána českým mykologem Josefem Velenovským v publikaci České houby (1920) a jméno Russula nobilis Velen. 1920 má tedy přednost před dosud v odborné literatuře hojně užívaným vědeckým jménem Russula mairei Singer 1929.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha