Russula nigricans Fr. 1838
holubinka černající
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Velká holubinka.
Klobouk je 50–150 mm, výjimečně až 200 mm, pevně masitý, vyklenutý, později ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený až nálevkovitý, nejprve bělavý, později šedohnědý až téměř černý. Okraj je dlouho podehnutý, nerýhovaný, v dospělosti často zvlněný. Pokožka je za sucha matná až sametová, někdy rozpraskaná, za vlhka lepkavá a ve středu lesklá, lze ji sloupnout jen obtížně u okraje klobouku.
Lupeny jsou řídké, podle Socha a kol. (2011) 3–6 lupenů na 1 cm okraje klobouku, tlusté, 8–12 mm vysoké, křehké, ke třeni obvykle úzce připojené, někdy krátce zoubkem sbíhavé, s četnými lupénky, nevětvené, nejprve bělavé, později smetanové, ve stáří hnědnoucí až černající.
Třeň je obvykle krátký a robustní, válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 15–40 mm, často výstřední, dlouho pevný a plný, téměř hladký, bílý, později šedohnědý, poraněním červenající, později hnědnoucí až černající.
Dužnina je dlouho tuhá, bílá, při poranění nejprve červenající, později šedohnědá až černá. Vůně je zemitá, chuť je mírná, výjimečně v lupenech mladých plodnic nepatrně palčivá.
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
 |
Výskyt
Roste v listnatých i jehličnatých lesích, téměř všude je hojná. Červenec až říjen. Zčernalé zbytky plodnic najdeme v lese až do konce zimy.
Možná záměna
Holubinka černající (Russula nigricans) je dobře rozpoznatelná podle řídkých a tlustých lupenů, ostatní holubinky sekce Compactae mají lupeny hustší a tenčí.
Dužnina holubinky osmahlé (Russula adusta) při poranění nečervená (nejvýše nepatrně zrůžoví), zbarvuje se pomalu šedohnědě. Dužnina vzácnější holubinky černobílé (Russula albonigra) při poranění rychle černá, obvykle také bez výraznějšího předchozího zčervenání.
Holubinka palčivolupenná (Russula acrifolia) má výrazně palčivou chuť, zejména v lupenech.
Holubinka hustolistá (Russula densifolia) má z holubinek sekce Compactae obvykle nejhustší lupeny.
Kuchyňské využití
Dle našeho názoru nedoceněná jedlá houba zvláštních kvalit. Ve speciální kuchyňské úpravě využívající tuhost a zemitost dužniny dokáže vyznít naprosto neopakovatelně. Sbíráme jen mladé plodnice.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2023-0261 (01.09.2023, Jihočeský kraj)
0066-2016-0040 (03.07.2016, Zlínský kraj)
0066-2014-0098 (30.08.2014, Plzeňský kraj)
0066-2013-0076 (19.08.2013, Středočeský kraj)
0066-2012-0057 (09.08.2012, Středočeský kraj)
