Russula intermedia

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula intermedia

Russula intermedia P. Karst. 1888

holubinka Lundellova

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula lundellii Singer 1951
Russula mesospora Singer 1938
Russula pulcherrima S. Lundell & Jul. Schäff. 1938

Popis

Velká holubinka.

Klobouk je široký 50–150 mm, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červený, růžově červený, oranžově červený, od středu často žlutooranžový, žlutookrový nebo žlutý, někdy až bělavý. Okraj klobouku je zprvu mírně podehnutý, dlouho téměř hladký, v dospělosti nejvýše krátce rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až mírně lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout do třetiny až poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou husté, 8–11 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve bělavé, v dospělosti sytě okrové až (oranžově) žluté.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 10–30 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitý, podélně vrásčitý, bílý, při poranění, za vlhka nebo stářím šednoucí.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, ve třeni někdy mírně nažloutlá, při poranění nebo stářím šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť nahořkle palčivá.

Výtrusný prach je žlutý (4b–4d).

Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 5,5–8,0 x 5,5–7,0 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy neúplnou síťku. Téměř kulovité výtrusy jsou dobrým určovacím znakem.

Výskyt

Roste nehojně až vzácně na vlhčích, obvykle otevřených stanovištích, vždy pod břízami, často v trávě. Upřednostňuje kyselejší půdy. Září až říjen.

Možná záměna

Dosti se podobá hojné jedlé holubince jahodové (Russula paludosa), ta však vyhledává vlhké smrčiny a pouze mladé plodnice mohou být v lupenech lehce palčivé.

Podobně zbarvená silně palčivá holubinka brunátná (Russula badia) roste v lesích pod borovicemi. Při zasychání voní pryskyřičně, intenzita vnímání této vůně však může být dosti individuální.

Pod břízami můžeme najít také holubinku Velenovského (Russula velenovskyi). Je menšího vzrůstu, nejvýš nepatrně palčivá a má téměř izolovaně ostnité výtrusy.

Kuchyňské využití

Pro palčivost nejedlá holubinka.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Armada F. (2015): Quelques champignons rares ou intéressants, récoltés dans le sud-est de la France en 2008, 2009 et 2010.
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha