Russula illota

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula illota

Russula illota Romagn. 1954

holubinka tmavolemá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Střední až velká holubinka.

Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí téměř kulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený až mělce prohloubený, žlutookrový až okrově hnědý, ve stáří obvykle rezavě skvrnitý, při zasychání někdy s šedofialovými odstíny. Okraj je zprvu mírně podehnutý, v dospělosti dlouze uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, někdy radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá, lesklá až rosolovitá, lze ji sloupnout jen obtížně blízko u okraje klobouku nebo vůbec.

Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 6–8 mm vysoké, tenké a křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, nejen u třeně hojně větvené, nejprve bělavé, později smetanové, v dospělosti s nápadně hnědorezavě až hnědofialově zvýrazněným ostřím, v mládí někdy ronící kapky tekutiny.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, od báze hnědnoucí nebo rezavějící, někdy hnědě tečkovaný.

Dužnina je nejprve tuhá, později křehká a houbovitá, bílá, při poranění a stářím hnědnoucí nebo rezavějící, nejvíce v bázi třeně. Vůně je zatuchlá, někdy částečně hořkomandlová. Chuť je ve třeni až mírná, ovšem nepříjemná, v lupenech obvykle palčivá.

Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).

Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 6–8 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými vysokými hřebínky vytvářejícími někdy neúplnou síťku.

Výskyt

Roste nehojně především v listnatých lesích (buk, dub) na humózních půdách, někdy však i pod smrky. Červenec až říjen.

Možná záměna

Mezi její typické znaky patří tmavé obroubení ostří lupenů u dospělých plodnic, často nafialovělé zbarvení pokožky klobouku tvořené zasychající slizovitou vrstvou a výtrusy s vysokými hřebínky.

Holubinka hořkomandlová (Russula grata) voní zřetelně po hořkých mandlích a má téměř křídlaté výtrusy.

Holubinka nejvonnější (Russula amarissima) voní spíše po marcipánu.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia