Russula hydrophila Horníček 1958
holubinka šednoucí
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula emetica var. griseascens Bon & Gaugué 1975
Russula emetica var. grisescens Bon & Gaugué 1975
Russula griseascens (Bon & Gaugué) Marti 1984
Russula grisescens (Bon & Gaugué) Marti 1984
Russula hydrophila Horníček 1958
Russula hydrophila var. auroricolor Moënne-Locc. 1996
Russula hydrophila var. griseascens (Bon & Gaugué) Bidaud, Moënne-Locc. & Reumaux 1996
Russula sphagnetorum Romagn. 1985
Popis
Klobouk je široký 30–65 (80) mm, nepříliš masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a mělce prohloubený, červený, růžově červený nebo růžový, uprostřed někdy krémový, občas s lehkým olivovým odstínem, ve vlhku v dospělosti někdy celý bělavě nebo krémově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nepříliš výrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha hladká, za vlhka mírně lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku, někdy i více, až téměř ke středu.
Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 3–5 mm vysoké, značně křehké, u třeně úzce připojené až volné, někdy s několika lupénky nebo větvené, žilkami propojené, bílé, s rovným ostřím, v dospělosti někdy zvlněné, šednoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–60 (70) x 7–15 (20) mm, v mládí plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, v dospělosti za vhlka šednoucí.
Dužnina je brzy křehká a houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá. Vůně je nevýrazná nebo ovocná, chuť je dosti palčivá, většinou však o něco méně než u holubinky vrhavky (Russula emetica).
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou eliptické, 7–9 x 5,5–7 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
 |
 |
Výskyt
Roste roztroušeně, především na vlhkých (podmáčených) stanovištích, často v porostech rašeliníku, pod smrky, pravděpdobně i pod břízami. Červenec až září.
Možná záměna
Blízce příbuzná a poměrně hojná holubinka vrhavka (Russula emetica) vytváří o něco větší plodnice se silně palčivou dužninou. Má větší výtrusy s vyšší ornamentikou. Může se sice objevit i v rašeliníku, ale častěji roste v běžných, byť často vlhkých lesích, především pod smrky.
Holubinka lesní (Russula silvestris) roste na sušších stanovištích pod duby a borovicemi.
Holubinka březová (Russula betularum) je o něco drobnější a její růžově zbarvený klobouk rychle vybledá. Má výrazně větší výtrusy a roste obvykle pod břízami.
Holubinka nádherná (Russula nobilis) roste v bučinách, má pevnější konzistenci dužniny a pokožku klobouku lze sloupnout jen při okraji.
Holubinka vodnatá (Russula aquosa), rostoucí často také v rašeliništích, má téměř nepalčivou dužninu.
Kuchyňské využití
Nejedlá, pro palčivost nepoživatelná.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2022-0113 (16.07.2022, Středočeský kraj)
0066-2020-0100 (06.08.2020, Středočeský kraj)
0066-2019-0052 (09.08.2019, Středočeský kraj)
0066-2019-0045 (03.08.2019, Středočeský kraj)
