Russula grata

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula grata

Russula grata Britzelm. 1898

holubinka hořkomandlová

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula laurocerasi Melzer 1920

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 50–100 mm, v mládí téměř kulovitý, později polokulovitý, vyklenutý, ploše rozprostřený, v dospělosti mělce prohloubený, žlutookrový až okrově hnědý, ve stáří obvykle rezavě skvrnitý. Okraj je zprvu podehnutý, v dospělosti výrazně a dlouze rýhovaný, často zvlněný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku, někdy i více.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–10 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené až volné, obvykle s několika lupénky, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, nakonec smetanové, ve stáří obvykle s rezavými nebo hnědými skvrnami.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 50–80 x 15–25 mm, někdy pod kloboukem nepatrně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až téměř dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, nažloutlý, postupně okrovějící až hnědnoucí a hnědorezavě skvrnitý.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím hnědnoucí nebo rezavějící. Vůně je silně hořkomandlová, chuť ve třeni je obvykle mírná, v lupenech až středně palčivá.

Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).

Výtrusy jsou eliptické, 7–10 x 6–9 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami spojenými vysokými a výraznými (téměř křídlatými) hřebínky.

Výskyt

Roste nehojně především v listnatých lesích pod duby, habry nebo buky, ale může se objevit i pod jehličnany. Červenec až říjen.

Možná záměna

Vzhledem se velmi podobá ostatním holubinkám sekce Ingratae, přičemž vůni po hořkých mandlích kromě holubinky hořkomandlové (Russula grata) v různé míře vykazují ještě holubinka tmavolemá (Russula illota) nebo holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima).

Holubinka tmavolemá (Russula illota) má obvykle barevně zvýrazněno ostří lupenů a na klobouku se zejména při zasychání (ne však vždy) objevují nafialovělé odstíny.

Holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) voní spíše po marcipánu a okraj klobouku je v dospělosti jen nevýrazně rýhovaný. Stejně jako holubinka tmavolemá (Russula illota) se i holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) od holubinky hořkomandlové (Russula grata) odlišuje nižšími hřebínky na výtrusech.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha