Russula foetens

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula foetens

Russula foetens Pers. 1796

holubinka smrdutá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Velká holubinka.

Klobouk je široký 50–150 (200) mm, v mládí kulovitý, později polokulovitý, vyklenutý, ploše rozprostřený, v dospělosti široce prohloubený, žlutohnědý až okrově hnědý. Okraj je zprvu hladký, v dospělosti výrazně uzlinatě rýhovaný, často zvlněný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, za vlhka lesklá, slizká, často nápadně rosolovitá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou husté, později prořídlé, 8–15 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, obvykle s několika lupénky, často nejen u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, později smetanové, v dospělosti a ve stáří obvykle hnědnoucí nebo rezavějící, v mládí někdy ronící kapky tekutiny.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 60–120 x 15–40 mm, robustní, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až dutý, nejprve ojíněný a téměř hladký, později jemně podélně vrásčitý, bělavý, brzo nažloutle nebo okrově skvrnitý, později od báze rezavějící.

Dužnina je nejprve tuhá, později křehká, bělavá, nežloutnoucí, v dospělosti a ve stáří rezavě hnědnoucí. Vůně je nepříjemná, obtížně definovatelná, žlukle olejovitá, zatuchle ovocná. Chuť je ostře a dlouho palčivá, zejména v lupenech.

Makrochemické reakce: KOH – negativní.

Výtrusný prach je smetanový (2b–2c).

Výtrusy jsou eliptické, 7,5–11 x 6,5–9 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

Výskyt

Roste velmi hojně ve všech typech lesů, nejčastěji pod smrky, duby nebo buky, často v trávě. Upřednostňuje vlhčí lokality na kyselejších půdách. Červenec až říjen.

Možná záměna

Velmi podobná je holubinka páchnoucí (Russula subfoetens) tvořící obvykle o něco menší plodnice s méně slizkým kloboukem. Její dužnina na řezu žloutne a žloutne i při reakci s KOH, zejména v bázi třeně. Mezi oběma druhy existuje řada přechodných forem, někteří autoři zařazují holubinku smrdutou (Russula foetens) a holubinku páchnoucí (Russula subfoetens) do jediného druhu, jiným pouhé dva druhy na popis variability mezi holubinkou smrdutou (Russula foetens) a holubinkou páchnoucí (Russula subfoetens) naopak nedostačují.

Vzhledově podobné mohou být holubinka hořkomandlová (Russula grata), holubinka tmavolemá (Russula illota) nebo holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima), které však vykazují charakteristickou vůni po hořkých mandlích nebo marcipánu. Lze je odlišit i podle výrazně hřebínkaté ornamentiky výtrusů.

Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) a holubinka pruhovaná (Russula insignis) mají nanejvýš mírně palčivou dužninu.

Kuchyňské využití

Pro palčivost nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek