Russula faginea

Russula faginea Romagn. 1967

holubinka buková

Systematika

Popis

Střední až velká holubinka.

Klobouk je široký 60–120 mm, masitý, v mládí vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, červený, červenohnědý, narůžovělý, hnědooranžový, někdy také hnědookrový, žlutoolivový nebo od středu žlutě vybledající, často nepravidelně skvrnitý. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti nejvýše krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout asi do 1/3 až 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, spíše tlusté, 6–12 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené, jen vzácně s lupénky, některé větvené, nejprve bělavé, v dospělosti až světle okrové, na ostří při okraji klobouku obvykle načervenalé, poraněním a stářím hnědnoucí.

Třeň je válcovitý až kyjovitý, 50–100 x 15–35 mm, pod kloboukem mírně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý až bělavý, někdy narůžovělý, poraněním a stářím žloutnoucí nebo hnědnoucí.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění žloutnoucí. Vůně za čerstva je někdy nevýrazná, při zasychání a ve stáří zřetelně slanečková. Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.

Výtrusný prach je okrový až světle žlutý (3c–4a).

Výtrusy jsou eliptické, 8–11 x 7–9 µm, se střední až vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

Výskyt

Roste nehojně v listnatých lesích, především pod buky, preferuje zásadité nebo humózní půdy. Červenec až říjen.

Možná záměna

Slanečková vůně, žloutnutí dužniny při poranění a zelená reakce dužniny s FeSO4 určují holubinku z podsekce Xerampelinae. Dobrými znaky ukazujícími na holubinku bukovou (Russula faginea) jsou robustnost plodnic, kdy šířka klobouku přesahuje 100 mm, a růst pod buky (Fagus). Přesto může být někdy dost obtížné odlišit holubinku bukovou (Russula faginea) od příbuzných druhů rostoucích v listnatých lesích.

Holubinka slanečková (Russula graveolens) má klobouk obvykle zbarvený červeně, červenooranžově nebo hnědookrově, světlejší výtrusný prach (2d–3a) a roste spíše pod duby. Liší se i tvarem buněk pokožky klobouku.

Holubinka tchoří (Russula cicatricata) má klobouk hnědookrový až olivově zelený a o něco světlejší výtrusný prach (3a–3b). Roste především pod duby a břízami.

Kuchyňské využití

Jedlá a chutná holubinka, slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

V podsekci Xerampelinae je popsána řada druhů, o nichž se vedou spory. Nicméně holubinka buková (Russula faginea) je druhem dobrým a všeobecně uznávaným.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin

Znaky v klíčích

Klíč k určování holubinek

Nálezy

  0066-2013-0129 (07.09.2013, Středočeský kraj)