Russula clavipes Velen. 1920
holubinka kyjonohá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–100 mm, v mládí polokulovitý, později ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, hnědozelený, hnědoolivový nebo žlutoolivový, vzácně od okraje narůžovělý. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha matná, v mládí až sametová, obvykle hladká, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, 6–10 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, někdy s lupénky, často u třeně větvené, nejprve bělavé, v dospělosti smetanové až světle okrové, na ostří hnědnoucí.
Třeň je obvykle kyjovitý, 40–70 (100) x 10–20 (na bázi až 40) mm, v mládí krátký, nejprve pevný a plný, později houbovitě vycpaný a křehký, podélně vrásčitý, bílý, podle Socha a kol. (2011) vzácně světle narůžovělý, poraněním a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je tuhá, později houbovitá, bílá, na řezu nápadně žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně je při zasychání zřetelně slanečková, chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.
Výtrusný prach je okrový (3b–3c).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–10,5 x 6–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s bradavkami dosti zřídka propojenými krátkými či delšími spojkami.
 |
Výskyt
Roste místy hojně v jehličnatých lesích (smrk, borovice), často v borůvčí nebo pod vtroušenými osikami a břízami, upřednostňuje vlhčí lokality a kyselé půdy. Červenec až říjen.
Možná záměna
Ze slanečkově vonících holubinek bývá obdobně zbarvena holubinka tchoří (Russula cicatricata), rostoucí však obvykle v listnatých a smíšených lesích pod duby a břízami. Odlišnosti lze najít i v ornamentice výtrusů a mikroskopických znacích pokožky klobouku.
V horských jehličnatých lesích můžeme z podsekce Xerampelinae najít vzácnější holubinku Favreho (Russula favrei), která však jen výjimečně vykazuje hnědoolivové zbarvení pokožky klobouku a má o něco tmavší výtrusný prach.
Od ostatních holubinek se zeleným nebo zelenoolivovým kloboukem ji obvykle snadno rozpoznáme podle typické slanečkové vůně.
Na stejných stanovištích spolu s holubinkou kyjonohou (Russula clavipes) někdy nacházíme vínově červeně nebo hnědočerveně zbarvenou slanečkově vonící holubinku révovou (Russula xerampelina).
Kuchyňské využití
Jedlá a chutná holubinka, slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
V podsekci Xerampelinae je popsána řada druhů, o nichž se vedou spory. Holubinku kyjonohou (Russula clavipes) uvádí především česká mykologická literatura. Sarnari (2005) zmiňuje holubinku kyjonohou (Russula clavipes) pouze jako vzácný a málo poznaný druh vyznačující se v rámci podsekce Xerampelinae relativně menšími výtrusy (7–8,5 x 6–7 µm) s nižší ornamentikou a růstem pod smrky.
Literatura
 |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2016-0079 (13.08.2016, Středočeský kraj)
0066-2014-0093 (23.08.2014, Vysočina)
