Russula clavipes

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula clavipes

Russula clavipes Velen. 1920

holubinka kyjonohá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–100 mm, v mládí polokulovitý, později ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, hnědozelený, hnědoolivový nebo žlutoolivový, vzácně od okraje narůžovělý. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha matná, v mládí až sametová, obvykle hladká, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, 6–10 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, někdy s lupénky, často u třeně větvené, nejprve bělavé, v dospělosti smetanové až světle okrové, na ostří hnědnoucí.

Třeň je obvykle kyjovitý, 40–70 (100) x 10–20 (na bázi až 40) mm, v mládí krátký, nejprve pevný a plný, později houbovitě vycpaný a křehký, podélně vrásčitý, bílý, podle Socha a kol. (2011) vzácně světle narůžovělý, poraněním a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.

Dužnina je tuhá, později houbovitá, bílá, na řezu nápadně žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně je při zasychání zřetelně slanečková, chuť je mírná.

Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.

Výtrusný prach je okrový (3b–3c).

Výtrusy jsou eliptické, 6,5–10,5 x 6–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s bradavkami dosti zřídka propojenými krátkými či delšími spojkami.

Výskyt

Roste místy hojně v jehličnatých lesích (smrk, borovice), často v borůvčí nebo pod vtroušenými osikami a břízami, upřednostňuje vlhčí lokality a kyselé půdy. Červenec až říjen.

Možná záměna

Ze slanečkově vonících holubinek bývá obdobně zbarvena holubinka tchoří (Russula cicatricata), rostoucí však obvykle v listnatých a smíšených lesích pod duby a břízami. Odlišnosti lze najít i v ornamentice výtrusů a mikroskopických znacích pokožky klobouku.

V horských jehličnatých lesích můžeme z podsekce Xerampelinae najít vzácnější holubinku Favreho (Russula favrei), která však jen výjimečně vykazuje hnědoolivové zbarvení pokožky klobouku a má o něco tmavší výtrusný prach.

Od ostatních holubinek se zeleným nebo zelenoolivovým kloboukem ji obvykle snadno rozpoznáme podle typické slanečkové vůně.

Na stejných stanovištích spolu s holubinkou kyjonohou (Russula clavipes) někdy nacházíme vínově červeně nebo hnědočerveně zbarvenou slanečkově vonící holubinku révovou (Russula xerampelina).

Kuchyňské využití

Jedlá a chutná holubinka, slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

V podsekci Xerampelinae je popsána řada druhů, o nichž se vedou spory. Holubinku kyjonohou (Russula clavipes) uvádí především česká mykologická literatura. Sarnari (2005) zmiňuje holubinku kyjonohou (Russula clavipes) pouze jako vzácný a málo poznaný druh vyznačující se v rámci podsekce Xerampelinae relativně menšími výtrusy (7–8,5 x 6–7 µm) s nižší ornamentikou a růstem pod smrky.

Literatura

	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha