Russula caerulea

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula caerulea

Russula caerulea Fr. 1838

holubinka hořká

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula amara Kucera 1927

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–80 (100) mm, středně masitý, nejprve vyklenutý až kuželovitý, později ploše rozprostřený až mělce prohloubený, velmi často se středovým hrbolem, vínově červený až tmavě fialový nebo hnědofialový, řidčeji narůžovělý nebo lilákový, ve středu obvykle tmavší. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha hladká, lysá, obvykle alespoň ve středu lesklá, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout asi od třetiny do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou husté, později prořídlé, 5–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, některé u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti až světle žluté.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 10–20 mm, směrem ke klobouku obvykle mírně zúžený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, později na bázi okrovějící nebo za vlhka šednoucí.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá nebo nafialovělá, stářím a za vlhka šednoucí nebo hnědnoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy nepatrně palčivá, případně po delší době mírně nahořklá.

Výtrusný prach je žlutý (4a–4b).

Výtrusy jsou eliptické, 7–9,5 x 6–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími dosti neúplnou síťku.

Výskyt

Roste místy hojně v jehličnatých a smíšených lesích pod borovicemi. Upřednostňuje vlhké lokality a kyselé půdy. Červenec až listopad.

Možná záměna

Často pospolu s holubinkou hořkou (Russula caerulea) roste na pohled velmi podobná holubinka jízlivá (Russula sardonia), která mívá dokonce i středový hrbolek na vrcholu klobouku. Odlišují ji žlutě zbarvené lupeny a především silně palčivá dužnina. Palčivou dužninu má i podobná holubinka nelesklá (Russula firmula).

Růstem pod borovicemi, okrovým až žlutým výtrusným prachem a mírnou chutí dužniny se vyznačují také holubinka Turkové (Russula turci), holubinka ametystová (Russula amethystina) nebo holubinka cihlová (Russua cessans), které nemají ve středu klobouku typický hrbolek.

Kuchyňské využití

Jedlá houba. Uvádí se, že před použitím je třeba odstranit hořké části plodnice, především pokožku klobouku. Sarnari (2005) naznačuje, že při tepelné úpravě se hořkost zvýrazní. Nezkoušeli jsme.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek