Russula amoenolens Romagn. 1952
holubinka nelibá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–70 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, šedohnědý až černohnědý, ve středu obvykle tmavší, při okraji okrový, v dospělosti vybledající, až téměř celý bělavý. Okraj je nejprve mírně podehnutý a hladký, v dospělosti dlouze uzlinatě rýhovaný, někdy zvlněný nebo (zvláště za sucha) rozpraskaný. Pokožka je za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve husté, později trochu prořídlé, 4–6 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, hojně větvené, nejprve bělavé, později smetanové, ve stáří od ostří šedohnědé.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–15 mm, pod kloboukem někdy rozšířený, na bázi zúžený, v mládí pevný a plný, později pod tvrdou a křehkou kůrou houbovitě vycpaný až komůrkovitý, nejprve hladký, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bělavý, často našedlý, na bázi okrovějící.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy křehká a houbovitá, bílá, později našedlá, v místech narušených hmyzem hnědnoucí nebo reznoucí. Vůně je spermatická (v literatuře se uvádí i po sýru Camembert, jako ryzec syrovinka (Lactarius volemus) nebo slanečková). Chuť je ostře palčivá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste především ve světlých listnatých lesích (dub), v trávě, při cestách nebo při okrajích lesa, méně často pod jinými listnatými stromy nebo pod jehličnany (borovice). Najdeme ji i v městských parcích a stromořadích, upřednostňuje hlinité nebo jílovité půdy. Je spíše hojná. Červenec až říjen.
Možná záměna
Holubinka sesterská (Russula sororia) má větší plodnice, o něco tmavší výtrusný prach a báze třeně se roztokem KOH zbarvuje červeně nebo červenohnědě.
Holubinka hřebenitá (Russula pectinata) má světlejší klobouk, ne tolik palčivou dužninu a voní obdobně jako holubinka smrdutá (Russula foetens).
Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) má světlejší klobouk a především mírnou nebo téměř mírnou chuť dužniny. Nepalčivou dužninu má i holubinka pruhovaná (Russula insignis).
Kuchyňské využití
Pro palčivost nejedlá houba.
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Pavel Svoboda
Poznámky k systematice
Česky také holubinka hřebílkatá.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2015-0020 (20.06.2015, Středočeský kraj)
0066-2014-0176 (27.09.2014, Praha)
