Russula amoenolens

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula amoenolens

Russula amoenolens Romagn. 1952

holubinka nelibá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Drobná až střední holubinka.

Klobouk je široký 30–70 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, šedohnědý až černohnědý, ve středu obvykle tmavší, při okraji okrový, v dospělosti vybledající, až téměř celý bělavý. Okraj je nejprve mírně podehnutý a hladký, v dospělosti dlouze uzlinatě rýhovaný, někdy zvlněný nebo (zvláště za sucha) rozpraskaný. Pokožka je za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou nejprve husté, později trochu prořídlé, 4–6 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, hojně větvené, nejprve bělavé, později smetanové, ve stáří od ostří šedohnědé.

Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–15 mm, pod kloboukem někdy rozšířený, na bázi zúžený, v mládí pevný a plný, později pod tvrdou a křehkou kůrou houbovitě vycpaný až komůrkovitý, nejprve hladký, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bělavý, často našedlý, na bázi okrovějící.

Dužnina je nejprve tuhá, brzy křehká a houbovitá, bílá, později našedlá, v místech narušených hmyzem hnědnoucí nebo reznoucí. Vůně je spermatická (v literatuře se uvádí i po sýru Camembert, jako ryzec syrovinka (Lactarius volemus) nebo slanečková). Chuť je ostře palčivá.

Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).

Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

Výskyt

Roste především ve světlých listnatých lesích (dub), v trávě, při cestách nebo při okrajích lesa, méně často pod jinými listnatými stromy nebo pod jehličnany (borovice). Najdeme ji i v městských parcích a stromořadích, upřednostňuje hlinité nebo jílovité půdy. Je spíše hojná. Červenec až říjen.

Možná záměna

Holubinka sesterská (Russula sororia) má větší plodnice, o něco tmavší výtrusný prach a báze třeně se roztokem KOH zbarvuje červeně nebo červenohnědě.

Holubinka hřebenitá (Russula pectinata) má světlejší klobouk, ne tolik palčivou dužninu a voní obdobně jako holubinka smrdutá (Russula foetens).

Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) má světlejší klobouk a především mírnou nebo téměř mírnou chuť dužniny. Nepalčivou dužninu má i holubinka pruhovaná (Russula insignis).

Kuchyňské využití

Pro palčivost nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Pavel Svoboda

Poznámky k systematice

Česky také holubinka hřebílkatá.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha