Russula lutea

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula lutea

Russula lutea (Huds.) Gray 1872

holubinka žlutá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula acetolens Rauschert 1989
Russula vitellina (Pers.) Gray 1821

Popis

Drobná až střední holubinka.

Klobouk je široký 30–70 mm, méně masitý, v mládí polokulovitý, brzy vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, někdy s centrálním hrbolkem, citrónově žlutý, chromově žlutý, ve středu obvykle mírně tmavší, někdy s oranžovým odstínem. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti nejvýše krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout víc jak do poloviny, někdy téměř ke středu klobouku.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–6 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, nejprve smetanové, v dospělosti až žlutooranžové.

Třeň je válcovitý nebo nepatrně kyjovitý, 30–60 x 10–15 mm, v mládí pevný a plný, brzy křehký, houbovitý až téměř dutý, podélně vrásčitý, bílý, stářím žloutnoucí až hnědnoucí.

Dužnina je tenká, brzy křehká, bílá. Vůně je za čerstva nevýrazná, při zasychání hořčičná nebo nakysle okurková. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je žlutý (4d).

Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9,5 x 5,5–8,5 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.

Výskyt

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, podle Galli (1996) nebo Holec a kol. (2012) především pod lískou, ale také pod buky, duby nebo habry. Upřednostňuje kyselé půdy. Červen až říjen.

Možná záměna

V odborné literatuře se často setkáváme s názorem, že holubinka žlutá (Russula acetolens) je pouze varietou holubinky měnlivé (Russula risigallina). V prvním případě je pokožka klobouku zbarvena žlutě a částečně si uchovává lesk i za sucha, holubinka měnlivá mívá klobouk s odstíny barev žluté, oranžové a červené, který je za sucha matný. Rozdíly lze najít také ve vůni zasychajících plodnic – dužnina holubinky žluté (Russula acetolens) voní nakysle okurkově, podle Holec a kol. (2012) spíše nepříjemně, zasychající holubinka měnlivá (Russula risigallina) voní po uschlých růžích.

Obdobného vzrůstu a obdobně zbarvené holubinky – holubinka sluneční (Russula solaris), holubinka Raoultova (Russula raoultii) nebo holubinka žlučová (Russula fellea) – mají palčivou nebo palčivě hořkou dužninu.

Kuchyňské využití

Jedlá houba, pro svoji křehkost však nevýznamná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia