Ramaria stricta (Pers.) Quél. 1888
kuřátka přímá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Ramaria |
Synonyma
Ramaria condensata (Fr.) Quél. 1888
Ramaria stricta var. condensata (Fr.) Nannf. & L. Holm 1985
Popis
Plodnice jsou většinou střední velikosti, 40–100 mm vysoké, 20–70 mm široké, keříčkovité, bohatě větvené. Základní větve vyrůstatají obvykle z třeně o rozměrech 10–40 x 5–15 mm. Třeň je okrový nebo skořicový, na poraněných místech červenohnědý, na bázi bíle plstnatý, s hojnými, až 2 mm tlustými bílými rhizomorfami (provazce z vláken podhoubí připomínající kořínky). Větvičky jsou většinou vzpřímené, krémové, žlutohnědé, často narůžovělé, větví se ve tvaru úzkého písmene U až v osmi úrovních. Konečky větviček jsou zbarveny podobně jako zbytek plodnice nebo mírně světlejší, podle Holec a kol. (2012) někdy se zelenkavě žlutým odstínem.
Dužnina je bělavá, poměrně tuhá, po otlačení červenající až vínově hnědá. Vůně je nevýrazná nebo mírně anýzová, chuť je hořká.
Výtrusný prach je nažloutlý.
Výtrusy jsou eliptické, 7–10 x 3,5–5,5 µm, jemně bradavčité.
 |
Výskyt
Roste celkem hojně, od července do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách přímo na tlejícím dřevě listnatých stromů, zejména buků, ale například také lip nebo habrů. Někdy vyroste i na štěpce nebo na dřevě skrytém pod povrchem půdy.
Možná záměna
Ze dřeva, často skrytého v opadu nebo pod povrchem půdy, vyrůstají další druhy kuřátek. Kuřátka nazelenalá (Ramaria apiculata) rostou na dřevě jehličnanů. Konečky větviček bývají nazelenalé a zelené zbarvení se postupně šíří na zbytek plodnice. Podobná mohou být i kuřátka červená (Ramaria rubella), rozkládající dřevo listnáčů i jehličnanů, s načervenalým výtrusným prachem a hořkou až velmi hořkou chutí dužniny.
Velikostí, barvou plodnic i vzpřímenými větvičkami odpovídají kuřátka Invalova (Phaeoclavulina eumorpha), která však najdeme v opadu jehličnatých lesů. Mycelium na bázi třeně mají žluté nebo krémové.
Z tlejícího dřeva osik, vrb a topolů vyrůstá korunokyjka svícnová (Artomyces pyxidatus) s větvičkami zakončenými drobnou korunkou a malými amyloidními výtrusy. Přes určitou morfologickou podobnost je s pravými kuřátky (rod Ramaria) příbuzná jen velmi vzdáleně.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
V literatuře bývá uváděna také s českým jménem kuřátka tuhá.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0071-2020-0365 (22.10.2020, Středočeský kraj)
0188-2018-0028 (08.11.2018, Středočeský kraj)
0066-2017-0130 (28.09.2017, Středočeský kraj)
