Ramaria stricta

Úvodní stránka

Myko atlas - Ramaria stricta

Ramaria stricta (Pers.) Quél. 1888

kuřátka přímá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Gomphales
Gomphaceae
Ramaria

Synonyma

Ramaria condensata (Fr.) Quél. 1888
Ramaria stricta var. condensata (Fr.) Nannf. & L. Holm 1985

Popis

Plodnice jsou většinou střední velikosti, 40–100 mm vysoké, 20–70 mm široké, keříčkovité, bohatě větvené. Základní větve vyrůstatají obvykle z třeně o rozměrech 10–40 x 5–15 mm. Třeň je okrový nebo skořicový, na poraněných místech červenohnědý, na bázi bíle plstnatý, s hojnými, až 2 mm tlustými bílými rhizomorfami (provazce z vláken podhoubí připomínající kořínky). Větvičky jsou většinou vzpřímené, krémové, žlutohnědé, často narůžovělé, větví se ve tvaru úzkého písmene U až v osmi úrovních. Konečky větviček jsou zbarveny podobně jako zbytek plodnice nebo mírně světlejší, podle Holec a kol. (2012) někdy se zelenkavě žlutým odstínem.

Dužnina je bělavá, poměrně tuhá, po otlačení červenající až vínově hnědá. Vůně je nevýrazná nebo mírně anýzová, chuť je hořká.

Výtrusný prach je nažloutlý.

Výtrusy jsou eliptické, 7–10 x 3,5–5,5 µm, jemně bradavčité.

Výskyt

Roste celkem hojně, od července do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách přímo na tlejícím dřevě listnatých stromů, zejména buků, ale například také lip nebo habrů. Někdy vyroste i na štěpce nebo na dřevě skrytém pod povrchem půdy.

Možná záměna

Ze dřeva, často skrytého v opadu nebo pod povrchem půdy, vyrůstají další druhy kuřátek. Kuřátka nazelenalá (Ramaria apiculata) rostou na dřevě jehličnanů. Konečky větviček bývají nazelenalé a zelené zbarvení se postupně šíří na zbytek plodnice. Podobná mohou být i kuřátka červená (Ramaria rubella), rozkládající dřevo listnáčů i jehličnanů, s načervenalým výtrusným prachem a hořkou až velmi hořkou chutí dužniny.

Velikostí, barvou plodnic i vzpřímenými větvičkami odpovídají kuřátka Invalova (Phaeoclavulina eumorpha), která však najdeme v opadu jehličnatých lesů. Mycelium na bázi třeně mají žluté nebo krémové.

Z tlejícího dřeva osik, vrb a topolů vyrůstá korunokyjka svícnová (Artomyces pyxidatus) s větvičkami zakončenými drobnou korunkou a malými amyloidními výtrusy. Přes určitou morfologickou podobnost je s pravými kuřátky (rod Ramaria) příbuzná jen velmi vzdáleně.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

V literatuře bývá uváděna také s českým jménem kuřátka tuhá.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání