Ramaria safraniolens Christan 2008
kuřátka šafránová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Ramaria |
Popis
Plodnice jsou keříčkovité, střední až větší velikosti, 40–180 mm vysoké, 60–150 mm široké, bohatě větvené. Třeň je bělavý, naspodu s bílou plstí mycelia, s velmi tenkými rhizomorfami. Dceřinné větve jsou v mládí krémové nebo nažloutlé, větvičky směrem ke konečkům postupně až žluté, stářím růžovějící, spíše krátké a husté, vzpřímené, větvené ve tvaru písmene V nebo ostrého písmene U, zakončené několika zoubky. Koncové větvičky skryté v substrátu bez přístupu světla zůstávají bílé.
Dužnina je bělavá, za vlhka mramorovaná, v koncových větvích někdy žlutookrová nebo narůžovělá, na řezu barevně ± stálá. Voní po šafránu, nasládle, podle Hagara (2014) (převzato od Christana) může vůně připomínat nové kožené boty. Chuť je mírná nebo nahořklá.
Výtrusy jsou úzce eliptické až válcovité, 8,5–13 x 3,5–5 µm, jemně bradavčité, v optickém mikroskopu po obvodu hladké.
Hyfy i bazidie jsou s přezkou.
 |
Výskyt
Rostou od léta do podzimu, vzácně, v lesích, především pod smrky, borovicemi a buky, od pahorkatin výše.
Možná záměna
Kuřátka šafránová lze zaměnit s celou řadou podobně zbarvených druhů. Vždy je třeba nález mikroskopovat.
Velmi podobná jsou kuřátka žlutá (Ramaria flava), se kterými byla kuřátka šafránová dříve ztotožňována. Liší se absencí šafránové vůně a mají o něco větší výtrusy, ovšem s ± totožnou ornamentikou.
Kuřátka žlutavá (Ramaria flavescens) má výtrusy s výraznější ornamentikou, která je patrná i po obvodu výtrusů.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba. Všechna kuřátka mohou způsobovat citlivějším lidem zažívací potíže.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
Nálezy
0066-2018-0117 (27.09.2018, Vysočina)
