Ramaria parabotrytis

Úvodní stránka

Myko atlas - Ramaria parabotrytis

Ramaria parabotrytis Franchi & M. Marchetti 2018

kuřátka načervenalá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Gomphales
Gomphaceae
Ramaria

Popis

Plodnice jsou střední až velké, široké 80–150, vysoké 70–120 mm, keříčkovité, bohatě větvené (v mládí ve tvaru písmene V, později písmene U). Úrovní větvení je 3 až 5. Hlavní větvičky jsou až 20 mm tlusté, bělavé nebo krémové, koncové větvičky a jejich tupé nebo zoubkaté zakončení jsou (lososově) narůžovělé nebo načervenalé.

Hymenium produkující výtrusy je na povrchu větviček horních pater plodnice.

Třeň je obvykle výrazný, 30–80 x 20–40 mm, bez rhizomorf, na bázi bílý, výše krémový, nažloutlý až nahnědlý.

Dužnina je bílá, pevná a v mládí tuhá, později měknoucí až houbovitá, někdy vodnatá. Vůně je nevýrazná, chuť někdy mírně nahořklá.

Výtrusný prach je žlutohnědý.

Výtrusy jsou úzce elipsoidní, válcovité až vřetenovité (boletoidní), 8–13 x 3,5–4,5 µm, tenkostěnné, podélně žebrované, neamyloidní, v oblasti apikula zahnuté.

Výskyt

Roste od srpna do října, především v jehličnatých lesích (smrk, borovice), ale uváděn je i růst pod listnáči (buk, dub).

Kuřátka načervenalá (Ramaria parabotrytis) jsou o něco hojnější než známější kuřátka květáková (Ramaria botrytis), oba druhy jsou však relativně vzácné a měli bychom je v přírodě chránit.

Možná záměna

Velmi podobná jsou kuřátka květáková (Ramaria botrytis) rostou především v listnatých lesích na vápenatých půdách a mají o něco delší výtrusy. Dříve i odborníci oba druhy často zaměňovali.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba. Všechna kuřátka mohou způsobovat citlivějším lidem zažívací potíže.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich

Poznámky k systematice

Donedávna byla kuřátka načervenalá v naší i evropské literatuře uváděna jako Ramaria rubripermanens Marr & D.E. Stuntz 1974, ukázalo se však, že toto jméno je platné pouze pro americký druh. Pro evropský druh platí Ramaria parabotrytis Franchi & M. Marchetti 2018.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha