Postia alni Niemelä & Vampola 2001
bělochoroš drobný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Polyporales Fomitopsidaceae Postia |
Synonyma
Oligoporus alni (Niemelä & Vampola) Pia?tek 2003
Popis
Plodnice jsou jednoleté, rozlité, polorozlité až kloboukaté.
Klobouk je široký 20–80 mm, spíše tenký, polokruhovitý až nepravidelně vějířovitý, bokem nebo horní částí (někdy stopkatě) přirostlý k substrátu. Pokožka je plstnatá, špinavě bílá, s modrou, případně i hnědookrovou zónou nebo fleky.
Rourky jsou asi 2 mm vysoké, bílé. Póry jsou nejprve okrouhlé, s hustotou 5–6 na mm, postupně nepravidelně hranaté, i bez viditelného poškození modrající.
Dužnina je vláknitá, bílá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou velmi drobné, válcovité, 4–6,5 x 1–1,5 ?m, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste na tlejícím dřevě rozličných listnatých stromů, nejčastěji na olši, habru, topolu, jasanu a buku.
Možná záměna
Bělochoroš modravý (Postia caesia) roste na jehličnanech a vytváří výrazně masitější, na povrchu hrubě chlupaté klobouky.
Bělochoroš lužní (Tyromyces subcaesius) roste v teplých oblastech na dřevě listnáčů, především topolů. Je charakteristický masitými plodnicemi s nevýraznými, bledě modravými odstíny.
Recentní studie naznačují, že bělochoroš drobný (Postia alni) je komplexem více druhů, které lze bezpečně rozlišit obvykle jen analýzou DNA.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
Nálezy
0066-2022-0248 (26.11.2022, Středočeský kraj)
0066-2010-0022 (19.06.2010, Středočeský kraj)
