Pluteus cinereofuscus J.E. Lange 1917
štítovka šedohnědá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Pluteaceae Pluteus |
Synonyma
Pluteus cinereofuscus f. cinereofuscus J.E. Lange 1917
Pluteus cinereofuscus f. olivaceus (P.D. Orton) Wuilb. 2001
Pluteus olivaceus P.D. Orton 1960
Stručný popis
Klobouk je široký 15–50 mm, v mládí polokulovitý, později široce kuželovitý, sklenutý až plochý se širokým středovým hrbolem, šedý, šedohnědý, někdy s olivovým odstínem, hygrofánní, na okraji světlejší a prosvítavě rýhovaný. Lupeny jsou bělavé, v mládí často našedlé, později zbarvené výtrusným prachem do růžova. Třeň je válcovitý, 30–70 x 3–5 mm, na bázi většinou mírně rozšířený, bělavý, ve spodní části našedlý, podélně vláknitý. Dužnina je našedlá. Vůně je nevýrazná nebo chybí. Chuť je mírná. Výtrusný prach je růžový.
Výtrusy jsou široce eliptické, 6,5–9 x 5,5–7 µm, hladké.
Výskyt
Roste roztroušeně, od května do listopadu, jednotlivě nebo v menších skupinách na tlejícím dřevě listnáčů, často i na zemi.
Možná záměna
Velmi podobná štítovka nízká (Pluteus nanus) má jen slabě hygrofánní klobouk s méně výrazným (nebo chybějícím) rýhováním na okraji, v mládí bílé lupeny a třeň, podle Ludwig (2007) nejvýše nehojné pleurocystidy.
Hagara (2014) popisuje štítovku nízkou šedonohou (Pluteus nanus var. griseopus) s našedlým třeněm.
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
