Pisolithus arrhizus (Scop.) Rauschert 1959
měcháč písečný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Pisolithaceae Pisolithus |
Synonyma
Pisolithus capsulifer (Sowerby) Watling, Phosri & M.P. Martín 2012
Popis
Plodnice je kulovitá až bramborovitá, široká 50–110 mm, někdy až na vrcholek skrytá pod povrchem, jindy vyzvednuta nad terén. Vyrůstá často z poměrně dlouhého sterilního kořenového výběžku, který se v zemi větví a prorůstá hluboko do půdy. Okrovka je tenká, na povrchu nejprve hladká, později hrbolatá a kopírující tvar zrn v dužnině, šedohnědá, žlutohnědá až tmavohnědá.
Dužnina je v mládí tuhá a šťavnatá, tvořená nápadnými bělavými až sírově žlutými pecičkami (peridioly), které během dozrávání hnědnou a rozpadají se za uvolňování výtrusů.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou téměř kulovité, ostnité, o průměru 8–12 µm (včetně ornamentiky vysoké 1–2 µm), hnědé.
 |
Výskyt
Roste na kamenitých a písčitých půdách ve světlých lesích, na vřesovištích, při okrajích cest, ale i na haldách nebo železničních náspech; mykorhizu tvoří s borovicemi. Není hojný, místy však roste hromadně. Červenec až září.
Možná záměna
Je zaměnitelný s některými druhy pestřců, např. s pestřcem obecným (Scleroderma citrinum), se kterým může sdílet i stanoviště. Po rozkrojení je prakticky nezaměnitelný, v literatuře je ovšem uváděno několik jeho forem popisovaných i jako samostatné druhy.
Kuchyňské využití
Názory na jedlost se liší. Ve velmi malém množství lze plátky mladého měcháče použít jako koření (náhrada za lanýže), jídlo se pak barví do hněda.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0071-2023-0064 (19.06.2023, Středočeský kraj)
0071-2022-0102 (13.06.2022, Středočeský kraj)
0071-2021-0149 (09.08.2021, Středočeský kraj)
0066-2013-0046 (29.06.2013, Středočeský kraj)
