Pholiota squarrosa

Úvodní stránka

Myko atlas - Pholiota squarrosa

Pholiota squarrosa (Oeder) P. Kumm. 1871

šupinovka kostrbatá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Strophariaceae
Pholiota

Synonyma

Dryophila squarrosa (Vahl) Quél. 1886
Fungus squarrosus (Vahl) Kuntze 1898
Hypodendrum floccosum (Schaeff.) Overh. 1932
Lepiota squarrosa (Vahl) Gray 1821
Pholiota squarrosa var. verruculosa (Lasch) Sacc. 1887
Stropharia squarrosa (Vahl) Morgan 1908

Popis

Klobouk je široký 30–100 (150) mm, zprvu polokulovitý, s dlouho podehnutým okrajem, později široce kuželovitý, sklenutý až plochý, někdy se středovým hrbolem, suchý. Žlutookrová (někdy téměř bělavá) pokožka je hustě poseta tmavšími, okrovými až rezavě hnědými, uprostřed klobouku poněkud tmavšími odstávajícími šupinami.

Lupeny jsou spíše husté, nejprve žluté, žlutookrové, s olivovými odstíny, později se výtrusným prachem zbarvují olivově hnědě, připojené, někdy s krátkým zoubkem.

Třeň je válcovitý, 50–120 (200) x 5–20 mm, plný, zbarvený jako klobouk, směrem k bázi však až rezavě hnědý, pod vláknitě roztřepeným prstenem porostlý ostávajícími tmavšími šupinami, nad prstenem je hladký.

Dužnina je bělavě žlutá, u báze třeně hnědnoucí, příjemné vůně po ztrouchnivělém dřevě a mírné, někdy lehce nakyslé nebo nahořklé chuti.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou eliptické, 6–8 x 3,5–5 µm, hladké, rezavě hnědé.

Cheilocystidy jsou kyjovité nebo oble vřetenovité, 20–50 x 8–15 µm, někdy zbarveny do žluta, na vrcholu někdy s přívěškem.

Výskyt

Roste hojně, od srpna do prosince, často v bohatých v trsech na bázi kmenů nebo na kořenech živých i odumřelých stromů (například smrk, jedle, buk, jasan, lípa, jeříb, vrba, jabloň), od nížin do hor.

Na živých stromech dokáže působit značné škody.

Možná záměna

Šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides) má za vlhka slizkou pokožku klobouku a výraznější šupiny.

Ostatní podobné šupinovky, např. šupinovka slizká (Pholiota adiposa) nebo šupinovka zlatozávojná (Pholiota cerifera) mají šupiny spíše přitisklé. Důležitým znakem při určování šupinovek je také velikost výtrusů.

Méně zkušený houbař snadno zamění šupikovku kostrbatou za václavku obecnou (Armillaria mellea), případně další druhy václavek. Václavky mají světlý výtrusný prach.

Kuchyňské využití

Šupinovka kostrbatá je jedlá houba podobných kvalit jako václavky, lze ji například nakládat do octa. Citlivým osobám však může způsobovat žaludeční potíže.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání