Pholiota highlandensis (Peck) Quadr. & Lunghini 1990
šupinovka spáleništní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Strophariaceae Pholiota |
Synonyma
Chalymmota carbonaria (Fr.) P. Karst. 1879
Dryophila carbonaria (Fr.) Quél. 1886
Flammula carbonaria (Fr.) P. Kumm. 1871
Flammula gigantea (J.E. Lange) M.M. Moser 1949
Flammula highlandensis Peck 1898
Gymnopilus carbonarius (Fr.) Murrill 1912
Gymnopilus highlandensis (Peck) Murrill 1917
Inocybe carbonaria (Fr.) Roze 1876
Naucoria highlandensis (Peck) Sacc. 1887
Pholiota carbonaria (Fr.) Singer 1951
Pholiota persicina P.D. Orton 1988
Pholiotina carbonaria (Fr.) Donk 1951
Popis
Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý, často se středovým hrbolem. Za vlhka je značně mazlavý, za sucha hladký a lesklý, oranžově okrový až rezavě hnědý, při okraji někdy světlejší, za sucha žlutě vybledající. Okraj klobouku je nerýhovaný, v mládí bývá ověšen zbytky závoje, v dospělosti zůstává dlouho zahnutý.
Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, 5–7 mm vysoké, ke třeni široce připojené, někdy mírně vykrojené s krátkým zoubkem, nejprve šedožluté, později rezavě hnědé, s vločkatým stejnobarevným ostřím.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 3–8 mm, pod kloboukem bílý nebo nažloutlý, pod pomíjivým prstenem narezle okrový, bělavě nebo nažloutle vločkatý až vláknitě šupinkatý.
Dužnina je nažloutlá, ve třeni rezavě hnědá. Vůně je nevýrazná nebo mírně ředkvová. Chuť je mírná nebo svíravá, spíše nepříjemná.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 6–8 x 3,5–5 µm, Q = 1,5–2,0 (Qav = 1,6–1,7), spíše tlustostěnné.
 |
Ostří lupenů je sterilní. Cheilocystidy jsou široce vřetenovité se zaobleným vrcholem až lahvovité, 25–50 x 10–15 µm. Pleurocystidy jsou lahvovité, 55–70 x 11–14 µm, někdy nažloutlé.
Výskyt
Roste dosti hojně od dubna do listopadu, obvykle ve větších skupinách, prakticky výhradně na spáleništi nebo zbytcích ohořelého dřeva listnáčů i jehličnanů. Podle Holec a kol. (2012) je schopna vytvořit plodnice na spáleništi starém pouhých několik týdnů.
Možná záměna
Pro růst na spáleništích je s jinými šupinovkami zaměnitelná jen obtížně, přestože může být velikostí i zbarvením plodnic dosti proměnlivá.
Kuchyňské využití
Někde bývá uváděna jako jedlá houba nevalné jakosti, zde se přikláníme k většinovému názoru, že se k jídlu nehodí.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0195-2023-0009 (21.04.2023, Ústecký kraj)
0066-2017-0026 (17.04.2017, Středočeský kraj)
