Pholiota gummosa

Úvodní stránka

Myko atlas - Pholiota gummosa

Pholiota gummosa (Lasch) Singer 1951

šupinovka gumovitá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Strophariaceae
Pholiota

Synonyma

Dryophila gummosa (Lasch) Quél. 1886
Flammula gummosa (Lasch) P. Kumm. 1871
Gymnopilus gummosus (Lasch) Maire 1933
Pholiota cookei (Fr.) Sacc. 1887
Pholiotina gummosa (Lasch) Singer 1951
Visculus gummosus (Lasch) Earle 1909

Popis

Klobouk je široký 20–70 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený, často se středovým hrbolkem, nehygrofánní, za vlhka slizký až mazlavý, v mládí bělavý nebo krémový, později šedohnědý, velmi často s olivovým odstínem, ve středu o něco tmavší, pokrytý světle okrovými až olivově hnědými, přitisklými, v dopělosti mizejícími šupinkami. Okraj klobouku je nerýhovaný, v mládí dlouho podehnutý a ověšený zbytky vláknitého vela.

Lupeny jsou spíše řídké (až středně husté), prostřídané lupénky, 4–7 mm vysoké, zprvu nažloutle bělavé, později rezavě hnědé s olivovým odstínem, u třeně mírně vykrojené, připojené, krátkým zoubkem sbíhavé. Lupeny mladých plodnic překrývá hustá bělavá pavučinka.

Třeň je válcovitý, 30–80 x 3–10 mm, bílý nebo nažloutlý, později od báze hnědnoucí, bělavě nebo nažloutle vločkatý až vláknitě šupinkatý, v horní části s pomíjivým vláknitým prstenem, často zbarveným do hněda od výtrusného prachu.

Dužnina je v klouku nažloutlá, v bázi třeně rezavě hnědá. Vůně je nevýrazná nebo neurčitá, v literatuře popisovaná jako medová, bylinná nebo podobná vůni strakoše. Chuť je mírná nebo natrpklá.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou eliptické, 5–8 x 3,5–5 µm (Qav přibližně 1,6), spíše tlustostěnné, hladké.

Ostří lupenů je sterilní. Cheilocystidy jsou válcovité, 30–40 x 5–7 µm, zvlněné, někdy s náznakem hlavičky. Pleurocystidy jsou nepravidelně vřetenovité, 30–50 x 8–15 µm, někdy nažloutlé.

Výskyt

Roste roztroušeně, od září do listopadu, obvykle ve skupinách nebo menších trsech, na zbytcích dřeva listnáčů, často ponořených v půdě. V lesích i mimo les, v parcích a zahradách.

Možná záměna

Typickým znakem je přitiskle šupinkatý klobouk s šedoolivovými nebo hnědoolivovými odstíny.

V mládí obdobně zbarvená šupinovka šedohlínová (Pholiota lenta) má klobouk (téměř) bez šupin a bělavou dužninu.

Hagara (2014) nebo Noordeloos (2011) zmiňují její vzácnou varietu (Pholiota gummosa var. rufobrunnea) s tmavě červenohnědým zbarvením klobouku, rostoucí ve střední Evropě pod duby a buky.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání