Pholiota gummosa (Lasch) Singer 1951
šupinovka gumovitá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Strophariaceae Pholiota |
Synonyma
Dryophila gummosa (Lasch) Quél. 1886
Flammula gummosa (Lasch) P. Kumm. 1871
Gymnopilus gummosus (Lasch) Maire 1933
Pholiota cookei (Fr.) Sacc. 1887
Pholiotina gummosa (Lasch) Singer 1951
Visculus gummosus (Lasch) Earle 1909
Popis
Klobouk je široký 20–70 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený, často se středovým hrbolkem, nehygrofánní, za vlhka slizký až mazlavý, v mládí bělavý nebo krémový, později šedohnědý, velmi často s olivovým odstínem, ve středu o něco tmavší, pokrytý světle okrovými až olivově hnědými, přitisklými, v dopělosti mizejícími šupinkami. Okraj klobouku je nerýhovaný, v mládí dlouho podehnutý a ověšený zbytky vláknitého vela.
Lupeny jsou spíše řídké (až středně husté), prostřídané lupénky, 4–7 mm vysoké, zprvu nažloutle bělavé, později rezavě hnědé s olivovým odstínem, u třeně mírně vykrojené, připojené, krátkým zoubkem sbíhavé. Lupeny mladých plodnic překrývá hustá bělavá pavučinka.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 3–10 mm, bílý nebo nažloutlý, později od báze hnědnoucí, bělavě nebo nažloutle vločkatý až vláknitě šupinkatý, v horní části s pomíjivým vláknitým prstenem, často zbarveným do hněda od výtrusného prachu.
Dužnina je v klouku nažloutlá, v bázi třeně rezavě hnědá. Vůně je nevýrazná nebo neurčitá, v literatuře popisovaná jako medová, bylinná nebo podobná vůni strakoše. Chuť je mírná nebo natrpklá.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 5–8 x 3,5–5 µm (Qav přibližně 1,6), spíše tlustostěnné, hladké.
 |
Ostří lupenů je sterilní. Cheilocystidy jsou válcovité, 30–40 x 5–7 µm, zvlněné, někdy s náznakem hlavičky. Pleurocystidy jsou nepravidelně vřetenovité, 30–50 x 8–15 µm, někdy nažloutlé.
Výskyt
Roste roztroušeně, od září do listopadu, obvykle ve skupinách nebo menších trsech, na zbytcích dřeva listnáčů, často ponořených v půdě. V lesích i mimo les, v parcích a zahradách.
Možná záměna
Typickým znakem je přitiskle šupinkatý klobouk s šedoolivovými nebo hnědoolivovými odstíny.
V mládí obdobně zbarvená šupinovka šedohlínová (Pholiota lenta) má klobouk (téměř) bez šupin a bělavou dužninu.
Hagara (2014) nebo Noordeloos (2011) zmiňují její vzácnou varietu (Pholiota gummosa var. rufobrunnea) s tmavě červenohnědým zbarvením klobouku, rostoucí ve střední Evropě pod duby a buky.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2020-0143 (15.09.2020, Praha)
0066-2017-0128 (28.09.2017, Středočeský kraj)
