Phellinus igniarius

Úvodní stránka

Myko atlas - Phellinus igniarius

Phellinus igniarius (L.) Quél. 1886

ohňovec obecný

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Hymenochaetales
Hymenochaetaceae
Phellinus

Synonyma

Phellinus igniarius var. trivialis (Bres. ex Killerm.) Niemelä 1975
Phellinus trivialis (Bres.) Kreisel 1964

Popis

Plodnice je víceletá, obvykle kloboukatá, bokem přirostlá. Vyrůstá-li na spodní nebo boční části substrátu, může být i polorozlitá až rozlitá.

Klobouk je široký 50–250 (400) mm, až 200 mm tlustý, nejprve kulovitý, později kopytovitý nebo konzolovitý, masivní. Povrch klobouku je u starších plodnic hrbolatý, soustředně rýhovaný, šedohnědý až téměř černý, rozpraskaný, někdy porostlý řasami nebo mechy. Přírůstková zóna na okraji klobouku je světlejší, šedohnědá, okrová, někdy bělošedá.

Rourky jsou vrstevnaté, 3–5 mm dlouhé, hnědé nebo rezavě hnědé. Póry jsou drobné, okrouhlé, husté (4–6 na mm), šedohnědé, skořicové nebo světle okrové.

Dužnina je tvrdá, dřevnatá, rezavě hnědá, tabákově hnědá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 5–6,5 x 4,5–6 µm, hladké.

Výskyt

Plodnice lze spatřit celoročně. Vyrůstají jednotlivě nebo ve skupinách, většinou na živých nebo mrtvých kmenech a větvích vrb, vzácněji topolů. Je velmi hojný, odhaduje se, že napadá až 30% všech vrb, zejména podél vodních toků.

Ohňovec obecný (Phellinus ignarius) je významným parazitem listnatých stromů, způsobuje bílou hnilobu dřeva.

Možná záměna

Při určování ohňovců je velmi důležité určit druh substrátu, na kterém plodnice vyrostla.

Ohňovec ovocný (Phellinus pomaceus) roste na ovocných stromech rodu Prunus (trnky, třešně, meruňky, broskve).

Menší a vzácnější ohňovec osikový (Phellinus tremulae) roste na topolech.

Na borovicích roste ohňovec borový (Phellinus pini), na jedlích ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii).

Velmi podobný ohňovec statný (Phellinus robustus) roste na ostatních listnáčích, zejména na dubech.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Holec a kol. (2012) se na základě moderních výzkumů široce pojímaný druh Phellinus ignarius rozpadl na několik druhů úžeji vymezených, které však jsou klasickými metodami jen obtížně rozlišitelné.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia