Phellinus alni

Phellinus alni (Bondartsev) Parmasto 1976

ohňovec olšový

Systematika

Popis

Plodnice je víceletá, obvykle kloboukatá, bokem přirostlá. Lze ji celkem snadno oddělit od substrátu.

Klobouk je široký 50–250 mm, kopytovitý nebo konzolovitý, dosti masivní. Povrch klobouku je u starších plodnic hrbolatý, šedohnědý až téměř černý, často rozpraskaný, někdy porostlý řasami nebo mechy. Přírůstková zóna na okraji klobouku je obvykle žlutookrová.

Rourky jsou vrstevnaté, 3–5 mm dlouhé, hnědé nebo rezavě hnědé. Póry jsou drobné, okrouhlé, husté (4–6 na mm), skořicové nebo rezavě hnědé.

Dužnina je tvrdá, dřevnatá, rezavě hnědá, tabákově hnědá, bez výrazné vůně.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 5–6,5 x 4,5–5,5 µm, hladké.

Výskyt

Plodnice lze spatřit celoročně. Vyrůstají roztroušeně, v podhorském a horském stupni až hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, většinou na živých kmenech olší, habrů, jeřábů, javorů, bříz, někdy i jabloní. Plodnice mohou pokračovat v růstu ještě několik let po uhynutí substrátu.

Možná záměna

Při určování ohňovců je velmi důležité určit druh substrátu, na kterém plodnice vyrostla.

Velmi hojný a makroskopicky téměř identický ohňovec obecný (Phellinus igniarius) roste na vrbách, podle Fellner (2016) výjimečně i na topolu černém. Dříve se objevovaly tendence oba druhy slučovat, genetická data však ukazují, že se skutečně jedná dva druhy.

Ohňovec hladký (Phellinus laevigatus) roste zejména na bříze a má o něco menší výtrusy. Na bříze roste také ohňovec černající (Phellinus nigricans), který je domovem spíše v severní Evropě a má naopak výtrus o něco větší.

Menší a vzácnější ohňovec osikový (Phellinus tremulae) roste na topolech.

Ohňovec ovocný (Phellinus pomaceus) roste na ovocných stromech rodu Prunus (trnky, třešně, meruňky, broskve).

Na borovicích roste ohňovec borový (Phellinus pini), na jedlích ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii).

Ohňovec statný (Phellinus robustus) roste na ostatních listnáčích, zejména na dubech. Vytváří obvykle mohutnější plodnice.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha

Nálezy

  0066-2017-0050 (01.07.2017, Ústecký kraj)