Phaeoclavulina eumorpha

Phaeoclavulina eumorpha (P. Karst.) Giachini 2011

kuřátka Invalova

Systematika

Synonyma

Clavaria invalii Cotton & Wakef. 1919
Clavariella eumorpha P. Karst. 1883
Ramaria eumorpha (P. Karst.) Corner 1950
Ramaria invalii (Cotton & Wakef.) Donk 1933

Popis

Plodnice jsou středně velké, 30–80 mm široké, až 50 mm vysoké, keříčkovité, bohatě větvené. Větvičky jsou vzpřímené, válcovité, o průměru 1–2,5 mm, nejprve žlutookrové, později až narezle hnědookrové, zakončené dvěma nebo třemi obvykle o něco světlejšími vrcholky. Základní větvičky vyrůstají z krátkého, ale zřetelně odlišeného třeně, 10–25 x 5–15 mm, na bázi s krémovým nebo žlutým myceliem.

Dužnina je bělavá, krémová nebo žlutookrová, pružná a pevná, na řezu a při poranění barevně neměnná. V reakci s KOH růžoví. Vůně je nevýrazná nebo lehce nakyslá. Chuť je nahořklá.

Výtrusný prach je žlutookrový.

Výtrusy jsou eliptické nebo kapkovité, 6–11 x 3–5 µm, bradavčité.

Výskyt

Roste spíše hojně, od července do října, obvykle ve skupinách, na opadu jehličnatých lesů, především pod smrky, borovicemi a modříny, výjimečně i pod listnáči.

Možná záměna

Na obdobných stanovištích rostou o něco menší kuřátka plihá (Phaeoclavulina flaccida) vyznačující se bílým myceliem a nižší ornamentikou výtrusů.

Kuchyňské využití

Kuřátka Invalova jsou nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha

Nálezy

  0071-2021-0178 (29.08.2021, Středočeský kraj)
  0071-2021-0176 (25.08.2021, Plzeňský kraj)
  0071-2019-0259 (18.09.2019, Středočeský kraj)
  0071-2019-0116 (19.08.2019, Středočeský kraj)
  0071-2019-0095 (22.07.2019, Plzeňský kraj)