Phaeoclavulina decurrens (Pers.) R.H. Petersen 2018
kuřátka sbíhající
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Phaeoclavulina |
Synonyma
Ramaria decurrens (Pers.) R.H. Petersen 1981
Stručný popis
Plodnice jsou střední až velké, vysoké 50–140 mm, široké 20–80 mm, keříčkovité, bohatě větvené. Větvičky jsou vzpřímené, špinavě žluté, později žlutookrové až okrové, při poranění barevně neměnné, větví se ve tvaru písmene U a zakončeny jsou dvěma až čtyřmi asi 1 mm dlouhými zoubky, které při zasychání nebo ve stáří hnědnou.
Hymenium produkující výtrusy je na povrchu větviček.
Třeň je nepravidelně válcovitý, někdy zploštělý, pokrytý bílým myceliem, s četnými rhizomorfami, na jejichž povrchu se nachází drobné hvězdicovité krystaly (viditelné pod mikroskopem).
Dužnina je tuhá a pružná, bělavá nebo nahnědlá. Vůně je za čerstva nevýrazná. Chuť je nahořklá.
Výtrusný prach je světle hnědý.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 5–7 x 3–4 ?m, jemně bradavčité.
Bazidie jsou 4výtrusé s nápadně dlouhými sterigmaty (až 5,5 um) a bazální přezkou. Přezky jsou hojné i v jiných částech plodnice.
Výskyt
Rostou od srpna do září, vzácně, především pod duby a habry.
Možná záměna
Podobná, avšak hojná kuřátka Invalova (Phaeoclavulina eumorpha) rostou pod jehličnany, pod listnáči jen výjimečně a mají delší výtrusy.
Kuřátka přímá (Ramaria stricta) vyrůstají z tlejícího dřeva.
Kuchyňské využití
Jsou nejedlá.
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
Nálezy
0071-2023-0138 (17.10.2023, Plzeňský kraj)
0071-2021-0166 (16.08.2021, Středočeský kraj)
0071-2020-0263 (28.09.2020, Jihočeský kraj)
