Phaeoclavulina abietina

Úvodní stránka

Myko atlas - Phaeoclavulina abietina

Phaeoclavulina abietina (Pers.) Giachini 2011

kuřátka zelenající

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Gomphales
Gomphaceae
Phaeoclavulina

Synonyma

Ramaria abietina (Pers.) Quél. 1888
Ramaria ochraceovirens (Jungh.) Donk 1933
Ramaria virescens (Gramberg) Henning 1927

Popis

Plodnice jsou většinou menší až střední velikosti, 30–60 mm vysoké, 20–40 mm široké, keříčkovité, bohatě větvené. Třeň je štíhlý, 5–15 x 3–8 mm, nejprve žlutookrový, později olivově okrový, nakonec až modrozelený, na bázi bíle plstnatý, s hojnými bílými rhizomorfami (provazce z vláken podhoubí připomínající kořínky); někdy však téměř chybí. Větvičky jsou válcovité nebo zploštělé o průměru 2–5 mm, víceméně vzpřímené, větvené ve tvaru ostrého písmene U, žlutookrové, stářím a poraněním zelenající, zakončené 2–5 nepravidelnými zoubky.

Dužnina je bílá, později nazelenalá. Vůně je nevýrazná. Chuť je obvykle mírně nahořklá.

Výtrusný prach je okrový.

Výtrusy jsou kapkovité nebo eliptické, 6–9,5 x 3–4,5 µm, bradavčitě ostnité.

Výskyt

Roste celkem hojně, od července do listopadu, většinou ve skupinách v opadu jehličnatých stromů, především smrku a borovice, vzácně i pod listnáči.

Možná záměna

Kuřátka nazelenalá (Ramaria apiculata) rostou obvykle na tlejícím dřevě jehličnanů, vzácně listnáčů, často ponořeném v půdě, zdánlivě ze země. Větvičky však zelenají od konečků, nikoli od báze třeně.

Kuchyňské využití

V houbařské literatuře bývá někdy uváděna jako jedlá houba bez většího kulinářského významu. Ke sběru ji nelze doporučit, může způsobovat trávící obtíže.

Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Jindřich O. (2008): Kuřátka z rodu Ramaria se zeleným odstínem na plodnicích.
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání