Peziza cerea Sowerby 1796
řasnatka zední
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Pezizaceae Peziza |
Synonyma
Aleuria cerea (Sowerby ex Fr.) Gillet 1879
Aleuria muralis (Sowerby) Boud. 1907
Aleuria tectoria (Cooke) Boud. 1907
Aleuria viridaria (Berk. & Broome) Boud. 1907
Galactinia cerea (Sowerby ex Fr.) Le Gal 1962
Galactinia tectoria (Cooke) Le Gal 1962
Geopyxis muralis (Sowerby) Sacc. 1889
Macroscyphus cereus (Sowerby ex Fr.) Gray 1821
Peziza muralis Sowerby 1800
Peziza tectoria Cooke 1877
Peziza viridaria Berk. & Broome 1851
Plicaria cerea (Sowerby) Fuckel 1870
Plicaria muralis (Sowerby) Rehm 1894
Plicaria viridaria (Berk. & Broome) Rehm 1894
Pustularia cerea (Sowerby ex Fr.) Rehm 1881
Stručný popis
Plodnice typu apothécium jsou široké 10–70 mm, nejprve téměř kulovité s úzkým otvorem, později miskovité až ploše rozložené, nepravidelně zprohýbané, na okraji často zoubkaté. Hymenium na vnitřní straně plodnice je žlutohnědé až okrově hnědé, hladké. Vnější neplodná část je zbarvena podobně, obvykle je však světlejší, někdy téměř bělavá, matná až zrnitá.
Třeň je nevýrazný, 3–15 mm dlouhý, někdy chybí.
Dužnina je bělavá až světle hnědá, voskovitá
Výtrusný prach je bělavý až světle žlutý.
Výtrusy jsou oválné, 15–17 x 9–10 ?m, hladké, bez kapek.
Vřecka jsou na vrcholu amyloidní, s osmi výtrusy.
Výskyt
Roste od května do října, často v početných skupinách, na stanovištích bohatých na vápník, převážně na místech ovlivněných člověkem, často přímo ze zdiva, dlažby nebo omítek. Vyroste i v interiéru garáží nebo sklepů, kde ji nacházíme celoročně.
Možná záměna
Na typických stanovištích ji určíme poměrně snadno, jinde může být určení komplikované. Podle Holec a kol. (2012) nejnovější práce spojují řasnatku zední (Peziza cerea), řasnatku měnlivou (Peziza varia) a řasnatku krátkonohou (Peziza varia) do jednoho druhu - Peziza varia.
Kuchyňské využití
Podle Holec a kol. (2012) je nejedlá, podle Antonín (2006) jedlá.
 |
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
