Peziza arvernensis Boud. 1879
řasnatka lesní
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Pezizaceae Peziza |
Synonyma
Aleuria arvernensis (Roze & Boud.) Gillet 1886
Aleuria sylvestris Boud. 1906
Galactinia sylvestris (Boud.) Svr?ek 1962
Peziza silvestris (Boud.) Sacc. & Traverso 1911
Popis
Plodnice typu apothecium jsou široké 30–120 (200) mm, v mládí hluboce miskovité a poměrně pravidelné, později až rozložené, různě zvlněné, zprohýbané, na okrajích zubaté a popraskané. Hymenium z vnitřní strany plodnice je hladké nebo ve středu mírně vrásčité, okrově hnědé, hnědé, někdy s odlesky jemných olivově zelených tónů. Vnější neplodná část apothecia je světlejší a jemně plstnatá.
Třeň je krátký, někdy jen naznačen, často světlejší než zbytek plodnice, krémový.
Dužnina je křehká, bez výraznější vůně a chuti.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, velmi jemně ornamentované izolovanými zrníčky, 18–20 x 9–10 ?m, bez tukových kapek, hyalinní.
Vřecka o velikosti cca 270 x 15 ?m jsou amyloidní, s osmi výtrusy. Parafýzy jsou válcovité, na koncích mírně rozšířené.
Výskyt
Roste na tlejících zbytcích dřeva, především na hlinito-písčitých půdách, hlavně pod buky (Fagus). V některých oblastech se vyskytuje velmi hojně, někde zcela chybí. Můžeme ji nalézt od pozdního jara až do podzimu, přičemž jarní nálezy jsou hojnější. Vyskytuje se často v početných skupinách, je ovšem možné ji nalézt i samostatně.
Možná záměna
Nálezy je třeba mikroskopovat.
Řasnatka zední (Peziza cerea), která je dnes obvykle synonymizována s řasnatkou měnlivou (Peziza pseudovesiculosa) a řasnatkou krátkonohou (Peziza micropus), má hladké výtrusy. Hladké výtrusy má i řasnatka zprohýbaná (Peziza repanda).
Velmi podobná řasnatka Peziza pseudovesiculosa má hrubší vnější stranu plodnice a zřetelněji ornamentované výtrusy. Někdy je tento druh s řasnatkou lesní synonymizován.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0071-2024-0189 (11.06.2024, Plzeňský kraj)
0071-2023-0049 (18.05.2023, Středočeský kraj)
0066-2022-0203 (08.10.2022, Praha)
