Peziza arvernensis

Úvodní stránka

Myko atlas - Peziza arvernensis

Peziza arvernensis Boud. 1879

řasnatka lesní

Systematika

Fungi
Ascomycota
Pezizomycetes
Pezizales
Pezizaceae
Peziza

Synonyma

Aleuria arvernensis (Roze & Boud.) Gillet 1886
Aleuria sylvestris Boud. 1906
Galactinia sylvestris (Boud.) Svr?ek 1962
Peziza silvestris (Boud.) Sacc. & Traverso 1911

Popis

Plodnice typu apothecium jsou široké 30–120 (200) mm, v mládí hluboce miskovité a poměrně pravidelné, později až rozložené, různě zvlněné, zprohýbané, na okrajích zubaté a popraskané. Hymenium z vnitřní strany plodnice je hladké nebo ve středu mírně vrásčité, okrově hnědé, hnědé, někdy s odlesky jemných olivově zelených tónů. Vnější neplodná část apothecia je světlejší a jemně plstnatá.

Třeň je krátký, někdy jen naznačen, často světlejší než zbytek plodnice, krémový.

Dužnina je křehká, bez výraznější vůně a chuti.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou oválné, velmi jemně ornamentované izolovanými zrníčky, 18–20 x 9–10 ?m, bez tukových kapek, hyalinní.

Vřecka o velikosti cca 270 x 15 ?m jsou amyloidní, s osmi výtrusy. Parafýzy jsou válcovité, na koncích mírně rozšířené.

Výskyt

Roste na tlejících zbytcích dřeva, především na hlinito-písčitých půdách, hlavně pod buky (Fagus). V některých oblastech se vyskytuje velmi hojně, někde zcela chybí. Můžeme ji nalézt od pozdního jara až do podzimu, přičemž jarní nálezy jsou hojnější. Vyskytuje se často v početných skupinách, je ovšem možné ji nalézt i samostatně.

Možná záměna

Nálezy je třeba mikroskopovat.

Řasnatka zední (Peziza cerea), která je dnes obvykle synonymizována s řasnatkou měnlivou (Peziza pseudovesiculosa) a řasnatkou krátkonohou (Peziza micropus), má hladké výtrusy. Hladké výtrusy má i řasnatka zprohýbaná (Peziza repanda).

Velmi podobná řasnatka Peziza pseudovesiculosa má hrubší vnější stranu plodnice a zřetelněji ornamentované výtrusy. Někdy je tento druh s řasnatkou lesní synonymizován.

Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha