Parmelia saxatilis

Úvodní stránka

Myko atlas - Parmelia saxatilis

Parmelia saxatilis (L.) Ach. 1803

terčovka skalní

Systematika

Fungi
Ascomycota
Lecanoromycetes
Lecanorales
Parmeliaceae
Parmelia

Synonyma

Geissodea saxatilis (L.) J. St.-Hil. 1805
Imbricaria saxatilis (L.) Körb. 1846
Lichen saxatilis L. 1753
Parmotrema saxatile (L.) M. Choisy 1952
Platysma saxatile (L.) Frege 1812

Popis

Stélka je obvykle růžicovitá, někdy nepravidelná, o průměru 30–100 (200) mm, tvořená asi 3 mm širokými, částečně se překrývajícími laloky.

Laloky jsou na svrchní straně šedozelené, při okraji často nahnědlé, nápadně bělavě zbrázděné (síťkované). Starší části stélky (uprostřed růžice) bývají hustě pokryté válcovitými až korálovitými izidiemi. Spodní strana laloků je černá, při okraji hnědá, volně připojená k substrátu četnými tmavými rhizinami.

Apothécia jsou vzácná, široká do 10 mm, červenohnědá až hnědá, na okraji s hojnými izidiemi.

Makrochemické reakce: K+ žlutá, později od dužniny (oranžově) červenohnědá, C–, Pd+ oranžová.

Výtrusy (ascospory) jsou eliptické, jednobuněčné, bezbarvé, 16–18 x 9–11 µm. Ve vřecku je osm výtrusů.

Výskyt

Najdeme ji nejčastěji na kyselých silikátových horninách, ale vzácně se objevuje i na kůře stromů. Není zdaleka tak hojná jako porobná terčovka brázditá (Parmelia sulcata), vyskytuje se spíše roztroušeně.

Možná záměna

Terčovka brázditá (Parmelia sulcata) nevytváří izidia a ze zbrázděných míst vyrůstají sorály.

Zbrázděný povrch laloků stélky vykazuje terčovka střechovitá (Parmelia omphalodes). Je zbarvena více do hněda a nevytváří sorály ani izidie.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podobně jako terčovka brázditá může i terčovka skalní představovat komplex více druhů. Popsána byla například terčovka (Parmelia ernstiae) s výraznějším ojíněním stélky.