Panaeolus antillarum

Panaeolus antillarum (Fr.) Dennis 1961

kropenatec teutonský

Systematika

Synonyma

Agaricus antillarum Fr. 1828
Anellaria antillarum (Fr.) Hlaváček 1997
Panaeolus eburneus Sacc. 1891
Panaeolus ovatus Sacc. 1889
Panaeolus sepulchralis (Berk.) Sacc. 1887
Panaeolus solidipes (Peck) Sacc. 1887

Popis

Klobouk je široký 30–60 mm, zvoncovitý, suchý, nehygrofánní, bělavý nebo našedlý, uprostřed někdy krémový, hladký nebo radiálně vrásčitý, někdy rozpraskávající, bez závoje.

Lupeny jsou středně husté až husté, proložené lupénky, ke třeni připojené, nejprve špinavě bělavé, našedlé, brzy s tmavšími skvrnami, nakonec od výtrusného prachu téměř černé se světlejším ostřím.

Třeň je válcovitý, 80–150 x 3–8 mm, na bázi někdy rozšířený, bělavý, bez prstenu.

Dužnina je tenká, bělavá, krémová až světle okrová. Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je černý.

Výtrusy jsou citronovité, 15–20 x 10–14 µm, někdy hranatě citronovité, zploštělé, se širokým centrálním klíčním pórem, tmavě hnědé, neprůsvitné.

Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy jsou nepravidelně válcovité, vakovité nebo lahvovité. Na ostří lupenů najdeme také široce kyjovité chrysocystidy s vakuolou se žlutým obsahem. Pleurocystidy chybí.

Výskyt

Kropenatec teutonský roste vzácně na koňském trusu. Je uveden v Červeném seznamu Holec a kol. (2006) jako kriticky ohrožený druh (CR), protože však ve střední Evropě není původním druhem, v Červeném seznamu Zíbarová a kol. (2024) se již jako ohrožený druh neobjevuje.

Možná záměna

Podobný je kropenatec motýlovitý (Panaeolus papilionaceus), jehož okraj klobouku je ověšen zbytky závoje a má menší výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha

Nálezy

  0066-2024-0316 (02.11.2024, Středočeský kraj)