Otidea tuomikoskii Harmaja 1976
ouško Tuomikoskiho
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Pyronemataceae Otidea |
Popis
Plodnice rostou nahloučeně, jsou až 50 mm vysoké, v mládí pevně rourkovitě svinuté a po jedné straně po celé délce podélně rozčísnuté, později otevřené do podoby zaječího ucha, až 20 mm široké. Hladké rouško je světlejší než vnější strana plodnice (u jiných druhů tomu bývá naopak), žluté až hořčičně žluté se zřetelně olivovým odstínem. Vně jsou plodnice otrubičnatě drsné, okrově žluté, podle stáří mohou být i trochu světlejší. Ve stáří je celá plodnice rozvinutá a tmavohnědá, ale rouško zůstává světlejší.
Třeň je většinou nevýrazný, až 10 x 5 mm, krémový.
Dužnina je bělavá, asi 1 mm tlustá. Vůně je nenápadná. Chuť zpočátku nevýrazná, později trpce svíravá.
Výtrusy jsou široce elipsoidní až vejčité se 2 (některé s 1 nebo se 3) velkými kapkami, hladké, hyalinní, 9–11,5 x 5,5–7 µm.
Vřecka jsou válcovitá, s 8 výtrusy, hyalinní. Parafýzy jsou dlouhé jako vřecka, nahoře mírně rozšířené a hůlkovitě zahnuté, přehrádkované. Hyfy subikula jsou tenkostěnné, přehrádkované, pokryté krystaly.
Výskyt
Roste nehojně v jehličnatých, především smrkových lesích na holé zemi v opadu jehličí, s jehličnany zřejmě vytváří ektomykorizu. Hlavním obdobím růstu je léto až podzim.
Možná záměna
Charakteristickým znakem je žluté až hořčičně žluté rouško s olivovým odstínem.
Plodnice ouška kornoutovitého (Otidea onotica), nejhojněji zastoupeného ouška v naší mykofloře, jsou zbarveny žlutě, oranžově žlutě nebo růžově žlutě.
Ouško zaječí (Otidea leporina) má větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Není známo.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Berg A. (2014): Enkele ascomyceten tijdens de Buitenlandse Werkweek 2013. |
Nálezy
0066-2021-0251 (25.09.2021, Ústecký kraj)
0066-2012-0161 (10.11.2012, Středočeský kraj)
