Otidea bufonia

Otidea bufonia (Pers.) Boud. 1907

ouško kaštanové

Systematika

Synonyma

Aleuria pseudobadia (Cooke) Gillet 1879
Geopyxis bufonia (Pers.) Sacc. 1889
Geopyxis pseudobadia (Cooke) Sacc. 1889
Peziza bufonia Pers. 1822
Peziza pseudobadia Cooke 1877

Stručný popis

Plodnice jsou nepravidelně miskovité, obvykle bočně rozčísnuté, široké 20–50 mm, 20–40 mm vysoké. Vnitřní plodná strana (rouško) je hladká, šedoolivová až tmavě rezavě hnědá. Vnější neplodná strana je podobně zbarvena jako rouško, někdy světlejší, někdy o něco tmavší, s drobnými kontrastními bradavkami hojnějšími u horního okraje.

Třeň obvykle chybí.

Dužnina je křehká, hnědá, vosková.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, hladké, 12–14 (15) x 5–6,5 µm, se dvěma symetrickými kapkami.

Ve vřecku je 8 výtrusů. Parafýzy jsou přehrádkované, na konci mírně kyjovitě rozšířené a zahnuté.

Výskyt

Roste poměrně vzácně, od srpna do října, v listnatých i jehličnatých lesích.

Možná záměna

Ouško kožové (Otidea alutacea) vytváří světlejší plodnice a má o něco širší výtrusy (13–16 x 6–8 µm).

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0071-2021-0206 (13.09.2021, Středočeský kraj)