Mycena plumipes

Úvodní stránka

Myko atlas - Mycena plumipes

Mycena plumipes (Kalchbr.) P.-A. Moreau 2003

helmovka šiškomilná

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Mycenaceae
Mycena

Popis

Klobouk je široký 10–40 mm, dlouho kuželovitý nebo zvoncovitý, později rozprostřený, obvykle se středovým hrbolkem, hygrofánní, hnědý až šedohnědý, za sucha světlejší. Okraj klobouku je téměř hladký, nerýhovaný.

Lupeny jsou bělavé až našedlé, v dospělosti někdy narůžovělé. Ke třeni dosahuje v průměru 20–40 lupenů.

Třeň je válcovitý, 40–70 x 1,5–3 mm, dutý, nápadně křehký (lámavý), šedohnědý nebo hnědý, pod kloboukem bělavý, na bázi s bělavými vlákny mycelia.

Dužnina je křehká, se silným dusičným pachem.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou oválné až válcovité, 7–9,5 x 3,5–5,5 µm, průsvitné, hladké, amyloidní.

Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy jsou štíhle (nepravidelně) vřetenovité nebo lahvovité, 50–80 x 9–20 µm, pleurocystidy jsou obdobné.

Výskyt

Roste roztroušeně, místy hojně, jednotlivě nebo, ve skupinách nebo v malých trsech, v březnu a dubnu, na opadaných šiškách smrků.

Možná záměna

Na smrkových šiškách roste na jaře (někdy i v zimě) také penízovka smrková (Strobilurus esculentus), která má klobouk brzy plochý, nažloutlý třeň a nepáchne dusičně.

Helmovka smrková (Mycena silvae-nigrae) roste také zjara ve smrčinách, má však 2výtrusé bazidie a obvykle neroste na šiškách.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Oldřich Jindřich

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Borovička J. (2009): Helmovka šiškomilná - Mycena plumipes na lokalitě Poříčko po 60 letech.
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha