Meripilus giganteus

Úvodní stránka

Myko atlas - Meripilus giganteus

Meripilus giganteus (Pers.) P. Karst. 1882

vějířovec obrovský

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Polyporales
Meripilaceae
Meripilus

Popis

Plodnice jsou jednoleté, ze společné báze poměrně rychle vyrůstají jednotlivé klobouky. Trs může dosahovat průměru až kolem jednoho metru a výsledné hmotnosti několika desítek kg. Houba dozrává během měsíce, pak černá, ale zbytky plodnic jsou pozorovatelné dlouho do zimy.

Klobouk je široký 100–200 (500) mm, v mládí je tupě kyjovitý, později se rozvíjí do šířky a současně se ztenčuje, zvláště na okraji. Povrch je sametově žlutohnědý, později zrnitý až hnědě šupinatý, soustředně pásovaný.

Rourky jsou 4–10 mm dlouhé, bělavé až krémové. Póry jsou velmi drobné, s hustotou 3–5/mm, zprvu bělavé, později krémově žluté, světlejší než povrch klobouků.

Třeň je redukovaný, postranní, často chybí.

Dužnina je v mládí bělavá, ale i při letmém poranění rychle černá. Vůně je příjemná, chuť trochu nakyslá.

Výtrusný prach je bílý nebo nažloutlý.

Výtrusy jsou široce elipsoidní až téměř kulaté, 5,5–6,5 x 4,5–5,5 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste celkem hojně od července do září, na kořenech, u báze kmene či u pařezů listnatých stromů, zejména buků, dubů, lip, javorů, vzácně i jehličnanů. Roste saprotrofně na tlejícím mrtvém dřevě, na živých stromech jej najdeme jen výjimečně.

Možná záměna

Trsnatec lupenitý (Grifola frondosa) vytváří podobně bohaté trsy klobouků. Roste nějčastěji na dubu a jeho dužnina při poranění nečerná.

Bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica) roste vzácně ve vyšších polohách na jehličnanech. Má při poranění neměnnou palčivou dužninu a amyloidní, výrazně ornamentované výtrusy.

Kuchyňské využití

V mládí, kdy dužnina při krájení téměř neklade odpor, je jedlý, ale vyžaduje speciální úpravu. Při sběru a transportu je třeba s ním zacházet s nejvyšší opatrností a kuchyňsky zpracovat co nejrychleji po sběru. Při krájení a vaření dužnina černá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin