Melanoleuca verrucipes

Melanoleuca verrucipes (Fr.) Singer 1939

tmavobělka bradavčitá

Systematika

Stručný popis

Klobouk je široký 30–100 mm, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, brzy plochý, postupně až prohloubený, uprostřed často s hrbolkem, bělavý, kolem středu krémový, hladký, hedvábitý.

Lupeny jsou husté, bělavé nebo krémové, připojené ke třeni, mírně vykrojené.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–15 mm, na bázi s hlízou širokou až 20 mm, na bílém podkladu po celé délce s výraznými hnědočernými šupinkami.

Dužnina je bělavá. Vůně je nevýrazná, anýzově ovocná až mírně marcipánová. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bílý nebo krémový.

Výtrusy jsou elipsoidní, 8–10,5 x 5,5–6 µm, jemně bradavčité.

Hymeniální cystidy jsou vřetenovité, na vrcholu obvykle zdobené vyloučenými krystaly.

Výskyt

Roste od dubna do října, roztroušeně, často ve skupinách, obvykle z vrstvy kompostu nebo jiného organického materiálu, ve světlých lesích z opadu. V posledních letech je hojnější.

Možná záměna

Díky bílému kontrastně skvrnitému třeni je tmavobělka bradavčitá jedna z mála zástupců rodu s bezproblémovým určením přímo v terénu.

Kuchyňské využití

Je jedlá.

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Jindřich O., Matějka V. (2006): Tmavobělka bradavčitá - Melanoleuca verrucipes (Fr.) Singer v naší přírodě.

Nálezy

  0071-2020-0281 (07.10.2020, Středočeský kraj)